Sázka
Byl jednou jeden krásný podvečer, kdy jsem nebyla úplně střízlivá. Poslední dobou je to skoro norma, naštěstí jsem v tom stavu nebyla osamocená. Podvečer přešel ve večer a ten nahradila noc. Naše diskuzní skupinka se tou dobou skládala už jenom z jednoho sympaťáka, známého od spolubydlící, a mé maličkosti. Víno nahradilo něco silnějšího a došlo na téma tajemství. Dospěli jsme k teorii, že přemíra tajemství je špatná na psychiku a slavnostně jsme se zavázali, že jednou týdně si musíme od tajemství ulevit. Nejlépe úplně cizím lidem. Ok, ale pořádek musí být. Jak poznáte, že to neflákáte a skutečně sdělujete tajemství, které stojí za to? Nezávislou kontrolou. Komu ale věřit? Nejsnáze někomu kdo dělá to samé. Jako správný gentleman šel první (což se neobešlo bez ne tak skrytých sexuálních narážek). Já pak druhá. Takže to, že mám blog na který občas zmíním to co zmíním je venku. Adresu ani jméno neví. Obsah jenom hodně obrysově, ale i tak. Je to hezké napětí, užívám si to. Snad to vydrží