Košík temných choutek

Nerada dělám věci napůl. Když už něco zaslouží můj čas, tak se snažím abych tomu věnovala tolik pozornosti, energie a péče, kolik je zapotřebí. To, že se k tomu dost často neodhodlám vytváří zajímavý paradox. Buď věci dělám tak, že jsem s nimi spokojená, nebo (častěji) je neudělám vůbec. Proto mám třeba problém sepsat víc článků na blog. Když už se do psaní něj pustím, vím že to zabere dost času, než to bude k mé spokojenosti. A taky je to důvod proč neupřednostňuji klasický sex.

Mám ráda léto asi stejně, jako mám ráda penisy. Líbí se mi, když si můžu vybrat kdy a jak se ke mě dostane jejich teplo. Nesnáším, když mi je někdo hned po ránu strká do obličeje. Pokud můžu být v létě ve stínu u vody, v jedné ruce orosenou sklenku prosecca a v druhé knížku, má ode mě léto plnou podporu. Moje karma mi to asi nedovolí, takže se místo toho potím jak dveře od chlíva a nálada mi paradoxně klesá na bod mrazu. Dopřávám si aspoň trochu vzpruhy a přes den si dám sprchu. Někdy sama, někdy ne. No a po jedné sprše ležím v posteli, zabalená v mokré osušce, která zatím pořád balancuje na hraně mezi příjemným chlazením a a nepříjemnou husinou. Slyším z koupelny zvuky končícího úklidu a pak i kroky subíka, který před ložnicí klesá na všechny čtyři. Je u mě a lehce mi objímá nohy, které mám spuštěné přes kraj postele. Dovolí si pár polibků na má kolena, než se prolomí ticho, "můžu?".