Košík temných choutek

Sedím na posteli a prohlížím se v zrcadle. Vlasy zabalené v ručníku, staré tričko a teplé tepláky na noc. Je to vráska nebo hra stínů? Prostě vypadám k pomilování. Klaply dveře a po čtyřech se blíží subík. Pobaví mě to. Jedno pravidlo utrousené týden zpátky, napůl myšlené nevážně, ale drží se ho poctivě. V ložnici jenom na čtyřech, pokud neřeknu jinak. Dnes říkám, "postav se". Stoupá si předemne, jeho rozkrok končí na úrovni mé tváře a já tak můžu zkontrolovat oholení. Asi jsem si na to vypěstovala vlastní fetiš. Libuji si v hladkém pánském klíně. Holit nohy už je trošku nepraktické, ale potěší o to víc. Podpaží jenom dodá na tónu submisivity. Hladím každé zákoutí. Otáčím ho čelem k zrcadlu a nutím se ho dívat jak ho ošahávám. Dávám mu povel ať se přidá, což neochotně, ale přeci jenom udělá. Strkám mu koleno mezi nohy a tisknu si ho blíže k sobě. Zezadu mu chytám koule a hlazením zjišťuji nedostatky. Žádné. Za odměnu ho poplácám. Lehce při tom heká, což mě vyprovokuje. Stiskn

U přátel (vanilkových, ne tedy, že bychom měli nějaké jiné...) jsme hráli zajímavou hru - Zendo. Jeden hráč, mistr, má sadu barevných pyramidek. Na začátku hry postaví dvě sady pyramidek. Jednu, která odpovídá tajnému pravidlu, jednu která ne. Úkolem ostatních (studentů) je stavět svoje hromádky, u kterých mistr rozhodne zda odpovídají pravidlu, nebo ne. Hráč, který je na řadě může hádat pravidlo. Pokud uhodne špatně, mistr postaví hromádku, která buď odpovídá tajnému pravidlu a popírá hráčovo, nebo naopak. Jednoduchá, rychlá hra. A pro někoho stimulující...