Košík temných choutek

Vždycky když po delší době něco zveřejním (nebo jsem jinak aktivní v online světě) dostanu do zpráv nějakou tu fotku. Dobře, asi ne úplně pokaždé a možná spíš výjimečně, ale to na věci nic nemění. Zástup článků a studií hledá důvody, proč chlapy posílají nevyžádané fotky svého nádobíčka, ale upřímně řečeno, to řešit nehodlám. (i když se nejvíc ztotožňuji s názorem, že nemají chudáci moc šancí se sexuálně vyjádřit, my to máme snazší). Stejně bych chtěla využít příležitosti a věnovat pár otevřených rad.

Nemyslím, že bych byla nějaká partnerská výhra. Občas dokážu být sobecká (až moc, přímo karmicky špatně, ale to je na jindy), nejsem žádná sexbomba. Taky tvrdohlavá, občas náladová, občas možná nerozhodná. Doufám taky, že dokážu být milá, snažím se potěšit (i nesexuálně), nebojím se posouvat svojí komfortní zónu. A když se zamiluji, tak většinou tak tragicky, že by se daly moje výlevy nastříknout voňavkou a zařadit do červené knihovny.

Nikdy mě nelákalo zapojit jakýkoliv tělní odpad/tekutinu do mých hrátek... ale... když jdu po dámské jízdě a mám upito, nohy se mi pletou a v podbřišku mi žbluňká pár vypitých koktejlů... No prostě jsou časy kdy mi nevadí čůrat venku. Pokud na to mám zrovna boty/oblečení. Obzvlášť v zimě, kdy mi klín olízne zima je zvláštně vzrušivý. Pocit úlevy spolu s alkoholem (a možná, možná taky ne, s představou že mě takhle venčí pán nebo mě někdo sleduje) je matoucí, protože nemá daleko od pocitů slasti, které zažívám jinde a jinak. Zaplať pánbů za parčíky a nízké zídky cestou domů.