Košík temných choutek

Ano, zní to japonsky. Ano, je to japonské. Ne, nemá to nic společného se shibari. Jde o zlepšení psychického stavu skrz zbavení se nepotřebných věcí až na hranici minimalismu. Oblečení, staré dárky, rok nepoužité věci, staré rozepsané příspěvky na blog. Prostě takové ty věci. Rozhodla jsem se vymést pár pavouků a zkusit začít s čistějším stolem. Zveřejním tedy pár věcí co se mi válí k dopsání již tak dlouho, že nejde reálně čekat, že se k nim někdy dostanu.  Naplánuji zveřejnění na každé pondělí v novém roce, ať máme zpříjemněný začátek pracovního týdne. Jako vždy, komentáře více než vítány.

Práce z domova má své výhody, i když občas je problém se soustředit. Nakonec se už vracím do práce i já a možná se i trošku těším. I když doma to taky to také bylo zajímavé. Subík na business videokonferenčním hovoru, od pasu nahoru těžká formalita, od pasu dolů maximálně provazové kalhotky a klícka. Procházka a jeho poplašený výraz, když jsem mu oznámila, že ta rtěnka pod jeho rouškou se začala propíjet (a jeho úleva, když zjistil že nezačala...). Definitivně zajímavé období, ale trocha pohybu nejen na zdravém těle nám už jenom prospěje.

Sedím na kraji vany omotaná jenom ručníkem. Většina páry v místnosti se už rozplynula a zbytek právě vypustil subík, který se vrací s mým vinným střikem. Vnímám jeho postoj jenom koutkem oka. Trpělivě čeká až dočtu stránku a moje ruka se natáhne do vzduchu ve výmluvném gestu. Podává mi dlouhou sklenici a zatímco mé rty hledají brčko, on hledá dohromady věci na holení. Sedá si do vany a začíná pravidelný rituál holení. Nejprve hlazením zjišťuje kde posledně odvedl špatnou práci. Ruce vítám. Když se přitulí tváří, tak to toleruji. Když ale zkusí polibek musím ho usměrnit špičkou druhé nohy na jeho krásně plných koulích. „Dnes máš na starosti něco jiného,“ musím mu připomenout a dá mi velkou práci koukat přitom pořád do knížky. Zjišťuji, že z poslední stránky nic nemám a musím začít znova. Abych skryla své rozladění poroučím mu dnes vzít celé nohy, včetně stehen. Ne, že by tam bylo co, ale trochu času navíc neuškodí.

z inspirace Pozdní letní noc přecházející pomalu na rozbřesk. Jdeme parkem ruku v ruce jak páreček zamilovaných. Na rozdíl od nich se ale naše plány neomezí na petting ve vysoké trávě. Scházíme z cesty a míříme k dřevěné palisádě dětských prolézaček. Pár kůlů stojí opuštěně stranou, vybírám jeden z nich. Před pohledy z cesty nás chrání křoví, z druhé strany řeka. Cesta za ní je dost daleko a jenom pro pěší. A pokud se náhodou vyskytne nějaký běžec - ranní ptáče...no to je riziko, které jsme ochotní podstoupit.

z inspirace Nechávám ho rozložit na zem piknikovou deku. Jasné barvy v tartanovém vzoru působí v mlhavém ránu trochu nepatřičně. Doprostřed pokládám koš, který skrývá kromě jídla i dva polštáře na sezení. Chceš se na to posilnit? I když mu absence náhodných kolemjdoucích cestou sem přidala na kuráži tak jenom mlčky zavrtí hlavou. Já ale nechci sedět naprázdno, napovím mu co se od něj čeká. Vybaluje termosku s poctivým horkým kakaem a domácí cheescake. Limetkový. Servíruje mi kouřící šálek s pořádnou porcí zákusku. Mlha se může za chvilku zvednout, dodává netrpělivě. Přecházím jeho poznámku a dopřávám si doušek hřejivého nápoje. Vyváženě sladká a hořká chuť čokolády, možná trochu moc horké. A bez rumu, ale nařízení doktora platí jasně. Pomalu si olíznu horní ret od stop kakaa a s pohledem upřeným na rybník před námi jen tak mimochodem prohlásím nenech se zdržovat.