Košík temných choutek

Ležím v posteli. Venku je zima jako když praští, ale já ležím z půlky odkopaná a roztažená přes celou postel. Nevím jestli je mi horko z přetopené místnosti, nebo jsem tak rozehřátá z dovádění, kterým jsem se příjemně ukolébala ke spánku. Ležím na břiše, rozplácnutá jako žába. Prsa mi tuhle polohu nedělají moc příjemnou, ale potřebuji trochu zchladit i záda. Cvakly dveře. Slyším ho, jak se svléká v předsíni. Snažím se nevydat ani hlásku. Kroky. Vedou neomylně do mého pokoje. Na postel dopadne pruh světla z pootevřených dveří. Je to jenom noční lampička na chodbě, ale i tak toho nenechá moc na představivosti. V duchu si nadávám, že mám peřinu na půl žerdi. Cítím jeho přítomnost. Stojí ve dveřích. Stojí tam snad celou věčnost a to mě nutí přemýšlet co asi vidí...

O aktivitě, pro níž nemám lepší jméno než dildo soutěž jsem už psala. Doufám, že představivost zapracovala a vyždímali jste tenhle zárodek inspirace do konce. Teď totiž přichází na řadu ne tak skvostná realita. Tak už to ale sexu bývá. Pokud to máte jinak, tak buď mi(si) lžete, nebo dělám něco hodně špatně. Beru zpět; musíte lhát.

Objevila jsem, že moje "odlišnost" zachází trošku dál, než bych do sebe kdy řekla. Občas je mi jedno jestli bych měla poslouchat pána, nebo paní. To jsem ovšem věděla už dříve. Ukázalo se, že mi není proti srsti mít nadvládu nad "něžným" pohlavím. Při troše hloubání jsem dospěla k názoru, že mě uspokojuje uspokojovat. Dokonce do té míry, že mi je jedno koho, nebo co. Jediné co mě limituje, je strach o moje zdraví (i duševní). I když vystupuju jako domina a moc si to užívám, vnitřně prostě asi chci uspokojit. I když třeba tím, že odmítnu udělit povolení k orgasmu. Oni subíci dost často neví co je pro ně nejlepší :)

Myslím, že o něčem podobném už slyšeli/viděli všichni co poznali trošku víc než vanilku. Odehrává se to většinou ve větší společnosti dominantů jako společenská událost.  Skupinka subíků/čubiček se přivede na dobře viditelné místo. Před každého se pak postaví lavice, na které jsou od nejmenšího k největšímu připevněna dilda. Soutěžící pak musí s rukama za hlavou splnit daný počet napíchnutí na každém jednotlivém kousku. Začíná se logicky nejmenším a počítá se jenom úplné dosednutí. Pominu-li velikost společnosti, která je dalece za hranou mnou preferované intimity, je na tomto způsobu ponížení něco neskutečně přitažlivého. Tak moc, že teď mám na stole před sebou, kromě nedopité láhve vína, mobil se zprávou potvrzující návrat spolubydlící až koncem víkendu. A taky kobercovou pásku a balíček z pošty, který by měl obsahovat třetí kousek do mé skromné sbírky. Dělat soutěž se dvěma kusy by přeci nemělo cenu, že? Pěkný večer a dobrou noc.

Poslední dobou jsem víc a víc submisivní. Ne, že by se mi snad měnili chuťě, ale už nenacházím energii. I kdybych našla subíka podle mých představ, trvalo by mi dlouho než si ho vychovám. S vidinou, že může kdykoli zmizet. Jako bohyně mám na výběr. Buď prosévat chaty plné nekompatibilních subíků (protože na uspokojivý reál nemám koule) nebo si jenom představovat, že svým klínem upírám subíkovi vzduch a jeho pokusy se zachránit. První stojí moc energie, druhé mi jako představa prostě nestačí. Jako subinka to mám jednodušší. Cokoli co dělám můžu si můžu snadno představit jako příkaz od pána/majitele/vládce (nehodící se škrtněte). Takže volím cestu nejmenšího odporu. Lehce zklamaná, že nejsem bojovnější. Ten pocit ale rychle potlačuje některá z mých představ. Třeba ta jak majiteli/majitelce ukazuji jak se s trochou lubrikačního gelu dá přemoct moje zadní dírka, i když klade ne nejmenší odpor.

Mám ráda sperma. Dost často ho při hraní nahrazuju jesenkou/piknikem.

Chtěla bych zkusit v ložnici trošku elektriky. Ať už jako přijímající, nebo jako ta kdo rozdává. Zatím to beru jako drahou hračku, která se mi možná nebude líbit, ale kdo ví... steny které dokáže vyvolávat znějí hodně přesvědčivě.

Láká mě nucená cudnost. Bohužel pás mi přijde těžce nepraktický a i tak se dají najít způsoby jak to obejít. Chtěla bych zažít, jaké to je nemít možnost si udělat dobře i přes největší svojí snahu.

Před měsícem a půl jsem dostala šanci vypadnou od všeho pryč. Vzhledem k situacím na všech frontách, od rodiny přes práci až po soukromý život jsem dvakrát neváhala. Skončila jsem jako holka pro všechno ;) na táboře, mimo civilizaci. Krása. Teď jsem zpět a pomalu zkusím dohnat co všechno se tu nahromadilo. PS: díky za komentáře pod úterní doznání, do blogu se mi nechtělo, ale když koukám na reakce tak mám chuť hned napsat něco víc...

Mám ráda cestování. V tom slova smyslu, že ráda jezdím autousem/vlakem. Dlouhé cesty. S knížkou, optimálně sama. Noční spoje jsou mé oblíbené. Přikrytá, se sluchátkama v uších. A ano, nepohrdu i nějakým tím pohlazením, i když ne tak často jak by to mohlo vypadat.

Závidím lidem, kteří dovedou naplno užívat svojí sexualitu. Potajmu doufám, že to ve skutečnosti není tak ideální, ale jenom představa vytvořená z blogů, tumblerů a instagramů.

Piju víc alkoholu, než je národní průměr. Piju víc alkoholu, než je průměr v mém bezprostředním okolí. Nehodlám to měnit.

Málem jsem měla piercing bradavek. Když jsem konečně došla do studia, byla jsem tak opilá, že jsem dostala kartičku na 5% slevu s tím že mám přijít další den střízlivá. To už jsem odvahu nenašla. Kartičku nosím pořád v peněžence.

Jedna z představ, u kterých vím, že se mi nikdy nemůžou splnit je dostat se do čtyřky jako jediná holka. Nesplní se mi to, protože bych je musela dobře znát předem... a pak už bych je asi jentak nechtěla potkávat. Takže pokud se neskamarádím s trojčaty, které po našem seznámení začnou trpět anterográdní amnézií, tak zůstane u představ.

I když jsem většinou proti zapojování tělesných tekutin (kromě sperma ;) ) do libovolné sexuální aktivity, zkusila jsem (po jednom z prvních zde zveřejněných příběhů) počůrat se. Hned dvakrát. Jednou ve sprše v plavkách, podruhé venku přes kalhotky na vyhození. Výsledky jasné. Samotý akt pro mě nic nedělá. Představa, že jsem k němu donucená, už ano.

Bojím se pít alkohol ve větší společnosti, protože mám za to, že moje zábrany jdou rychle dolů. Představa je to pěkná pro (ne)jedno odpoledne, ale v reálu by to byl asi průšvih.

Nemyslím si, že jsem schopná najít, natožpak udržet svého vyvoleného. Nevidím budoucnost v práci kterou dělám. Jsem lehce asociální a k tomu na sobě nešetřím vínem. Skoro všechno co dělám, nějak souvisí s mojí sexualitou, ale spíš na té živočišné úrovni, než na nějaké vznešenější. Nevím jak dlouho se to dá vydržet, ale dokud je co pít a jsem schopná odměnit sama sebe, tak to řešit nechci.

Když jsem chtěla želízka, šla jsem do hračkářství. Když jsem chtěla kočičí ouška, šla jsem do hračkářství. Obsluhuje tam starší paní, ale myslím, že ví, o co jde. Když jdu okolo, marně přemýšlím co chtít příště.

Od čtvrtka jsem na jedné akci. A budu a ní až do konce příštího týdne. Původně jsem chtěla napsat její jméno, ale pak jsem zjistila, že jde dohledat seznam účastníků. Takže paranoia zvítězila a nic nebude. Nicméně pokud jste na akci v podobném termínu, tak se třeba potkáme... značka: ranní kafe s medovinou

Byla jsem holka na kameře. Jenom pro srandu, na webu kam se mohl přidat kdokoli. Bez obličeje a už tenkrát natolik paranoidní, že jsem za sebou měla deku, kteoru jsem si koupila speciálně pro tehle účel. Bylo to ještě předtím, než jsem měla reálnou zkušenost.

Jednou za čas mě to chytne a zkouším být normální. Zatím se to stalo třikrát. Pokaždé to bylo hodně špatné. Bojím se, až to přijde příště.

Jsou pro mě vzrušivější zvuky a představy, než to co vidím. Sledování porna bez obrazu je celkem běžná záležitost. V autobuse jsem z toho moc nervózní. Proto chodím často domů pěšky.

S ovocem mám většinou asexuální vztah. Třeba banán se do mě vždycky dostal orálně. I když nejednou při trénování deep throatu.

Jakmile dojde na pojmenování intimních partií, jsem schopná zaujmout jenom  dvě polohy (sexuálních poloh oproti tomu znám o hodně víc; asi jsem někde udělala chybu). První je ostýchavá čtrnáctka, které přijde staromilské používat slova jako penis a vagína, nicméně i při slovech mušlička nebo pinďa se musí smát. Na druhé straně tu je (většinou přiopilá) čubička*, která někde v zákoutích mysli chce být děvkou, protože z definice je to žena která přináší potěšení. Ráda dráždí protistranu sprostými slovíčky. Je blahem bez sebe, když si jí někdo vezme jako čubku a omrdá jí tak, že není schopná nechat si vystříkat pusu a majitel(ka?) musí použít její prdelku. Čtrnáctka dělá korekturu všech textů co jsou sem, takže mi zadělává na celkem solidní problém, jak TO pojmenovat a neopakovat se. Ale i kdyby ne, pojmenování jako čůrák a píča mám zabarvené spíš jako nadávky, než jako tělesné partie. Co s tím? *poznámka autora: i jako majitelka jsem v podstatě pořád čubička. Snažím se ukojit, i kdy

Byl jednou jeden krásný podvečer, kdy jsem nebyla úplně střízlivá. Poslední dobou je to skoro norma, naštěstí jsem v tom stavu nebyla osamocená. Podvečer přešel ve večer a ten nahradila noc. Naše diskuzní skupinka se tou dobou skládala už jenom z jednoho sympaťáka, známého od spolubydlící, a mé maličkosti. Víno nahradilo něco silnějšího a došlo na téma tajemství. Dospěli jsme k teorii, že přemíra tajemství je špatná na psychiku a slavnostně jsme se zavázali, že jednou týdně si musíme od tajemství ulevit. Nejlépe úplně cizím lidem. Ok, ale pořádek musí být. Jak poznáte, že to neflákáte a skutečně sdělujete tajemství, které stojí za to? Nezávislou kontrolou. Komu ale věřit? Nejsnáze někomu kdo dělá to samé. Jako správný gentleman šel první (což se neobešlo bez ne tak skrytých sexuálních narážek). Já pak druhá. Takže to, že mám blog na který občas zmíním to co zmíním je venku. Adresu ani jméno neví. Obsah jenom hodně obrysově, ale i tak. Je to hezké napětí, užívám si to. Snad to vydrží

Mám svetr, který nemám ráda. Přesto ho nosím do práce. Nosím ho, abych ho mohla mít větší část dne hozený pod židlí. Pod židlí je aby se nerozbila láhev, když musím rychle vstát. Láhev co se nesmí rozbít totiž tisknu pevně na mojí kundičce...

Tak jsem si pro legraci udělala test . Neřekla bych, že jsem masochistka, ale nu což.

Poslední dobou vídám v televizi moc reklam na prášky na spaní. Kéž bych mohla mít v někoho takovou důvěru abych se nechala zdrogovat...  oblékla bych si jeho (její? ;)) oblíbené spodní prádlo ( žádné je taky volba). Poslušně zapila prášky, odešla bych do ložnice, natáhla se do postele a... chtěla jsem to rozepsat, ale nakonec jsem zjistila, že by mi stačilo jediné. Dobrovolně se zdrogovat a ráno se probudit s bolavým tělem. S tou dobrou bolestí. S tou co nutí člověka chodit s nohama do O a pocitem že v zadečku ještě něco pořád má. Tečka. Zbytek je jenom omáčka. Ach jo...