Noční šichta
Trvá nekonečně dlouho, než se přede mnou otevřou dveře výtahu a já se můžu schovat. Čekám až se zavřou dveře a pak si teprve dovolím uvolnit napjatý postoj a zvolit patro. Zatím to nejde podle plánu. Doufala jsem, že se mi podaří přesvědčit recepční, aby mě pustila bez ohlášení. Bohužel korporátní pravidla mají k zamilovaným překvapením chladný postoj. Aspoň, že stačilo potvrzení po telefonu a nemusel mě tu nikdo vyzvedávat. I tak mě recepční probodávala pohledem po celou cestu k výtahu. Aspoň si to myslím, byla jsem k ní zády. Možná na mě prostě byla vidět nervozita a moc jsem se potila? Kabát mě na obnaženém těle nepříjemně kouše. Tedy skoro obnaženém. Podprsenka plní svůj účel a dělá můj hrudník o něco přitažlivější, než matka příroda zamýšlela. Pak už jenom sukně, co líže kolena a tlusté samodržící punčochy. V dnešních mrazech nutnost. Uvidíme jestli se to setká s úspěchem.