Dvakrát měř
Sedím na kraji vany omotaná jenom ručníkem. Většina páry v místnosti se už rozplynula a zbytek právě vypustil subík, který se vrací s mým vinným střikem. Vnímám jeho postoj jenom koutkem oka. Trpělivě čeká až dočtu stránku a moje ruka se natáhne do vzduchu ve výmluvném gestu. Podává mi dlouhou sklenici a zatímco mé rty hledají brčko, on hledá dohromady věci na holení. Sedá si do vany a začíná pravidelný rituál holení. Nejprve hlazením zjišťuje kde posledně odvedl špatnou práci. Ruce vítám. Když se přitulí tváří, tak to toleruji. Když ale zkusí polibek musím ho usměrnit špičkou druhé nohy na jeho krásně plných koulích. „Dnes máš na starosti něco jiného,“ musím mu připomenout a dá mi velkou práci koukat přitom pořád do knížky. Zjišťuji, že z poslední stránky nic nemám a musím začít znova. Abych skryla své rozladění poroučím mu dnes vzít celé nohy, včetně stehen. Ne, že by tam bylo co, ale trochu času navíc neuškodí.