Košík temných choutek

Koukám jak se odcházející postava noří do záře obývacího pokoje. Budu ho muset naučit pořádně vrtět boky. Pak se odebírám vykonat to hlavní. Na záchodě ale zjišťuji první problém. Měla jsem jít také na ostro, protože sundání kalhotek mě nutí se celou odstrojit. Druhý, palčivější, problém je s mým uspokojením. I když v hlavě je všechno na nejlepší cestě a moje rande si to zatím užívá, zapomínám na jiné důležité části. Naštěstí mám všechny prostředky jak to změnit. Pokračuji do ložnice, kde měním kalhotky za vibrační vajíčko na dálkové ovládání. Dildo připínám zpátky, i když jen na malou chviličku. Do kina se vracím právě včas, abych stihla konec upoutávek na další filmy.

Konečně jsem nastoupila na cestu z práce vstříc delší – zasloužené – dovolené. Radost trochu kalí skutečnost, že budu muset opustit klimatizovanou ulitu práce a vydat se přes žhnoucí město. Výtah je očividně placen od hodiny a ne od počtu odbavených kusů a trvá mu celou věčnost než mne pozře. Vytahuji tenký notýsek, další spojení s mou odlišnější stránkou, které bych si před rokem nedovedla představit. Mé minulé já by se děsilo možnosti být odhalená a zuby nehty by se drželo přísně hlídané online prezence. Tolik promarněných nápadů, které jsem do té doby měla a přišli vniveč… Dost nostalgie. Nehtem náhodně otevírám ošoupané stránky a nechávám klouzat oči po obsahu. Po dnešku mám chuť nechat svojí civilní roli někde stranou. A ta chuť je silnější než obvykle. Zásah. Nápad stojí hodně na mě, ale i dost na pochopení z druhé strany. Snad dnes vše klapne. Než to zjistím, musím se stavit ještě v květinářství.