Košík temných choutek

 Ze série  nedokončených článků . Znáte takový ten pocit, kdy jste jako děti hledali aktovku po jarních/letních prázdninách. A našli jste jí. A tu svačinu co jste tam zapomněli. A ona vás skoro vyčítavě pozdravila, jak si na mě mohla zapomenout? No tak tohle je text, který jsem měla zřejmě napsat na blog jako reakci pro nějakou chatovou seanci. Určitě to nebylo s vážnějším pánem. Myslím, že jsem v těch dobách zažívala maximálně dvě až tři lekce od stejného. Život to tak někdy chce. Ale už je to nějaký pátek. Předtím než jsem si osvojila svého současného partnera a moje submisivní čubička odešla do ústraní. Pozorovat to takhle zpátky je jako koukat na sebe v zoo.

Ze série  nedokončených článků . Ačkoli mi na velikosti až tak nesejde, tak tenhle mi přišel ke zveřejnění vždy moc krátký. Jako předkrm jsem se svezla na obličeji. Páska na očích mu nechávala jenom jazyk aby prozkoumal můj klín a on se do toho pustil bez větších rozmyslů. Nechala jsem ho olíznout i vibrátor, který chvilku vrněl v mém nitru a chvilku dopřával blízká setkání jeho rtům.  Na hlavní chod ruce svázané ruce před sebou, páska stále na očích, místo klícky dutý připínací penis. Podvolila jsem se jeho interpretaci příkazu "abych litovala že můžeš." Na čtyrech mě ojel jako čubičku. Bohužel mi nezbylo dost síly abych ho pak nějak potěšila, takže svolení jenom přirážet mezi chodidla... Dezert pokud by do sebe dostal stejný vibrátor co byl ve mne. Mohl být krásný, perlově krémový dezert a chvilka uvolnění. Snažil se, ale nezvládl. Dostala jsem tak aspoň sladkou chuť jeho neukojené submisivity.