Košík temných choutek

 Ze série  nedokončených č lánků. Další z hodně historických, ani nevím kam to tenkrát směřovalo.  Během hlubších debat s partnerem se dostalo na povrch pár zajímavých věcí. Některé jsme zkusili, u pár jsme zůstali a dost jich ještě čeká na svou příležitost. Jedna z představ, která subíka lákala, bylo "přizpůsobení chování" (v angličtině to sice zní lépe, ale což...).

Ještě není ani pořádně večer ale všechno světlo už to stejně vzdalo. Bez sněhové pokrývky, která by rozjasňovala výhled, je svět za oknem smutný. Ta nálada se přenáší i na mne. Zatahuji závěsy u okna, abych si bez obav mohla sundat župan. Odhazuji ho na postel a nespokojeně si prohlížím své tělo ve velkém nástěnném zrcadle. Ty změny začaly přicházet na můj vkus moc brzy. A to teď nemůžu ani hledat útěchu ve víně. Povzdechnu si. Partner přináší čerstvě složené prádlo a všímá si mého nespokojeného výrazu. 

  Ze série  nedokončených příběhů . Podle skutečných událostí, ale roku 2019. Opět pasáže (…) které nikdy nepřesáhly hranici mé prokrastinace a byly zvěčněny.  Po hektickém závěru loňského roku jsme na svátky vypnuli. Vánoce ve dvou, skoro celý den na gauči proměněném v postel. Kopec seriálů a nic víc. Okolo čtvrté sezóny Clone Wars pak symbolická večeře, zapálení svíčky a pusa u stromečku. Mezi svátky podobný režim a všichni to vzhledem k mému stavu respektovali. Skutečné svátky klidu. Silvestr jsme také omezili, ale protože se nám to už začalo zajídat, strávili jsme ho nakonec jenom na rodinné akci u potencionálního švagra. Náš plán užít si soukromý ohňostroj v ložnici spolu s úderem půlnoci tak sice přišel vniveč, ale nabilo nás to. Takže byla síla na Nový rok realizovat co se nestihlo.

 Ze série  nedokončených příběhů .  Sedím na okraji postele a prohlížím se v zrcadle. Přesněji řečeno prohlížím si zrcadlo. Vypadá vyleštěné a bez šmouhy, takže tady si důvod k trestu nenajdu. Bezmyšlenovitě přejíždím nohou po lesklém povrchu a kreslím nesmysly. Vyruší mě jeho příchod. Jde z koupelny jenom v ručníku. Kochám se pohledem na mé dílo. Pár měsíců cvičení zanechalo drobné, ale přeci jenom nějaké stopy, takže je na co se koukat. Poklepu nohou na koberec přede mnou. Bez řečí a zbytečného zdržování odkládá ručník a pás cudnosti na noční stolek. Poté si kleká mezi mé nohy. Dovoluje si oddaný pohled vzhůru. Vypadá k sežrání, tvář, vlasy i jeho zadek, který s pár kapkami špatně utřené vody háže v zrcadle jiskřičky. Na to že tu sedím jenom v teplákách, ho očividně dost dráždím, aspoň jeho pomalu tvrdnoucí penis je o tom důkazem. Malý hlásek v hlavě se mě snaží přesvědčit, že to nebude mým sexy vzhledem, ale spíše jeho třítýdenním půstem. Úspěšně ho ignoruji. Teď není čas na obavy,

Ze série nedokončených příběhů . Tři, vlastně už skoro čtyři roky stará záležitost. Ani nevím jestli je to dávno nebo to všechno tak rychle uběhlo. Pozitivní je, že teď už jsem o dost méně zoufalejší. (spousta textu není rozvedeno ( … ) a je tak ponecháno na laskavém čtenáři, aby zapojil fantazii.