Košík temných choutek

Mé tělo mě opět překvapilo a řeklo si o horkou sprchu. Nevím o co si řekne až budu zpátky v ložnici, takže pro jistotu trávím mytím určitých částí více času než obvykle. Zanechávám ve sprše pot, zbytky makeupu, lak na vlasy a hlavně únavu. Při návratu na místo činu mě uvítá pohled na subíka, ve skoro stejné poloze, v jaké jsem ho nechala. Píšu si mentální poznámku do už tak přeplněného deníčku, že musím přijít s haptickým signálem "udělej si pohodlí podle chuti". Jediná změna jsou jeho ruce, které momentálně masírují koule. Přicházím k němu a opakuji scénu "stojím tu, cítíš mne?" Kokosový olej s kakaem je podle všeho intenzivnější než můj pot, protože mě pozná bez váhání. Beru ho pod krkem a nutím vstát. Po večeru stráveném na podpatcích, které teď nemám, mi přijde ještě vyšší než obyčejně. Na přehrávači houpajícím se na jeho krku nastavuji jinou skladbu. Pod změtí písmen se ukrývá další vývoj večera a já doufám, že si moje pojmenování pamatuji dobře. Pouštím přeh

Jeden hladký pohyb a byla jsem tam. Trefila jsem se hned na poprvé. Překvapená sama sebou jsem otočila klíčem a vklouzla do tmavé předsíně. Boty na nízkém (ale přeci jenom) podapatku jsem slastně odkopla do rohu. Chladivá podlaha byla jako ráj na zemi. Vítaná změna po žhavém alkoholu a ulepeném potu, který svíral moje tělo. Sesunula jsem se na zem a nasávala jsem příjemné osvěžení. Vůbec to nebylo proto, že jsem čekala, až se zastaví místnost. Dámská jízda se nám trochu protáhla... Propnula jsem se jako kočka, až se ozvalo křupnutí v zádech oznamující, že dál už to nepůjde. Nebála jsem se, že si ušpiním šaty. Podlaha měla být čistá a krátké přejetí rukou to jenom potvrzovalo. Vlastně jsem nečekala nic jiného. Úkol zněl přeci jasně...

Co říct, je všude kolem nás a pokud nejste čistě vanilkoví, tak je výběr ještě obsáhlejší. Nevím kdy jsem s tím začala, ale přístup na internet z mobilu byl ten bod zlomu, který to změnil. Aplikace do telefonu a možnost v podstatě kdykoli a kdekoli ukrátit si čas. Cestou v autobuse, při čekání na kámošky, než se udělá káva... Než budu pokračovat, tak ano, zastávám názor, že porno může v nadměrné míře škodit a je to jako droga. První krok je přiznání. Druhý krok ale nemusí být nutně vymýcení "neduhu". Člověku to může začít křivit představy o tom jak by to vlastně mělo fungovat. Když pak nejsou splněny v reálném světě, uchýlí se znova k pornu a vše se opakuje. V BDSM scéně je to ještě akcentovanější. Myslím, že odtud pochází zástupy subíků, kteří zkouší psát ženám a bez nějakého budování skáčou rovnou do pozice otroka. Co se týče "porna pro ženy". Ta varianta, kde chlap pouze v zástěře žehlí/umývá nádobí, je pro mne určitým způsobem lákavá. Čistě pro mou dominantn

Přišel mi e-mail s pár dotazy ohledně MP3 experimentu . Protože má pracovní verze je, že blog čte spousta lidí, jenom polovina jich je stydlivá na reakci a druhé nefunguje zasílání komentářů, rozhodla jsem se, dát odpovědi pro další zájemce přímo sem. V čem si nahrávala? Jak? Na mikrofon u sluchátek k počítači. Na úpravu zvuku i nahrávání jsem použila Audacity. Návodů je spousta, zvládla jsem já, zvládne i průměrně schopná veverka. Najednou? Ne, celá příprava byla náročnější. Jednak samotný scénář, pak všechno namluvit v relativně malých odstupech aby nebyl moc rozdílný hlas. Ve finále pak ještě celé odposlouchat, jestli to dává smysl (veledůležité). Vážně dvě hodiny? Ano. Kupodivu to dost rychle nabude. Některé části se dají opakovat, jako třeba odpočítávání. Jiné se dají použít později jinde/ v dalších nahrávkách. Jako třeba popis jak se prezentovat. Také je tam dost pauz, třeba na to aby se mohl uklidnit, nebo běží čas. Vřele doporučuji nadabovat třeba http://edgemeplease.

V dobách, kdy ještě bylo ICQ v módě mi kamarádka poslala odkaz na zajímavý kousek (nejbližší výraz v češtině by asi byl) pouličního umění. Skupina lidí nahrála MP3 a přes internet pozvala lidi na náměstí. S posledním úderem zvonu, si všichni účastníci pustili mp3 do uší. Uslyšeli příkazy typu "všichni ukažte na nejvyšší budovu" nebo "teď skákejte po jedné noze". Jmenovalo se to "MP3 experiment". V současnosti už jich je několik, ale to není důvod proč o nich píšu. Bezostyšně jsem tenhle nápad okopírovala pro své, upřímně o hodně sobečtější, použití.