Hlavně nepohlavně

Nerada dělám věci napůl. Když už něco zaslouží můj čas, tak se snažím abych tomu věnovala tolik pozornosti, energie a péče, kolik je zapotřebí. To, že se k tomu dost často neodhodlám vytváří zajímavý paradox. Buď věci dělám tak, že jsem s nimi spokojená, nebo (častěji) je neudělám vůbec. Proto mám třeba problém sepsat víc článků na blog. Když už se do psaní něj pustím, vím že to zabere dost času, než to bude k mé spokojenosti. A taky je to důvod proč neupřednostňuji klasický sex.

Neberte mě špatně, sex mám ráda. Rychlovka v koupelně za ranní sprchy je fajn, o tom žádná. Jenom, když si můžu vybrat, volím věci kde se můžu pořádně soustředit na to co dělám. A s mým dominantním postavením ve vztahu si můžu vybírat opravdu často.

Při sexu je to divoká a animální vášeň, ale ve výsledku mi přijde že by tam ta druhá strana skoro nemusela být. Prostě se jedná jenom o trochu víc náročnější sexuální pomůcku. Někdy skončí dřív ona, jindy já. Nechci uprostřed mého náběhu na vrchol řešit, že musím zpomalit, nebo že tuhle polohu už nedává. Ani nechci s oboustranným straponem řešit, že musím zpomalit. Zřejmě nejsem typ na simultánní orgasmy. Tříštit pozornost na sebe a na partnera? To zavání děláním věcí na půl. Když chci udělat partnera, zaslouží si celou mojí pozornost. Když si chci užít já, chci aby bylo celé jeho bytí upřeno jenom na mě a moje potěšení. Sobecké? Asi záleží na jakou stranu se stavíte v klasickém souboji úmysl vs skutek. Můj úmysl - dát partnerovi všechno co si podle mě zaslouží - stojí na dost silných nohou.

Kamarádka řeší jak moc jí chybí šukání od partnera. Potřebuje cítit teplo a jak se jí zmocňuje. To částečně chápu. Choutky na mojí penetraci spokojeně utiší partner s neunavitelným připínákem (nebo dvěma). Když si hraji já s ním, mám jistotu, že všechno co dělám, dělám protože mu chci dělat dobře. Ne kvůli tomu že ho používám místo vibrátoru. Ne proto, že můj pozůstatek ještěrčího mozku mi diktuje touhu být oplodněná. Tím neříkám, že si to neužívám jinak. Nechci říkat "intelektuálně", ale je to asi nejbližší výraz. A jsem tak spokojená.