Kino - část první

Konečně jsem nastoupila na cestu z práce vstříc delší – zasloužené – dovolené. Radost trochu kalí skutečnost, že budu muset opustit klimatizovanou ulitu práce a vydat se přes žhnoucí město. Výtah je očividně placen od hodiny a ne od počtu odbavených kusů a trvá mu celou věčnost než mne pozře.

Vytahuji tenký notýsek, další spojení s mou odlišnější stránkou, které bych si před rokem nedovedla představit. Mé minulé já by se děsilo možnosti být odhalená a zuby nehty by se drželo přísně hlídané online prezence. Tolik promarněných nápadů, které jsem do té doby měla a přišli vniveč… Dost nostalgie.

Nehtem náhodně otevírám ošoupané stránky a nechávám klouzat oči po obsahu. Po dnešku mám chuť nechat svojí civilní roli někde stranou. A ta chuť je silnější než obvykle. Zásah. Nápad stojí hodně na mě, ale i dost na pochopení z druhé strany. Snad dnes vše klapne. Než to zjistím, musím se stavit ještě v květinářství.

Snažím se vybírat cestu mezi ostrůvky stínu a přemýšlím, zda by nebylo pohodlnější vypravit se přímo. Zpocená bych byla stejně a měla bych to za sebou rychleji. V květinářství mě obejme chlad. V tiché domluvě s kapkou potu klouzající po mých zádech mi vyvolává husí kůži. Bezděčná kontrola bradavek ukazuje, že naštěstí takový teplotní šok to není. Slečna u pultu je milá a můj požadavek na rudou růži plní ochotně. Na dotaz pro koho narychlo mlžím, že pro kamarádku k svátku. Slečna se krásně zakření a mě dochází, že dnes má svátek muž. Něco zamumlám, mávnu kartou a ukončuji tuhle trapnou předehru. Nečekala jsem, že přerod rolí začne tak brzo.

Přicházím domů a hned v chodbě potkávám Jeho. Vyrážím proti němu s úsměvem, který jasně hlásá, že mám plán a nebojím se ho použít. „Ahoj, něco jsem ti přinesla. Krásnou růži pro křehkou květinku. A pozvánku na rande. Co by si řekl kinu?“ nenechávám ho ani nadechnout, natožpak odporovat. „Obývák? V osm? Vyber na co půjdem. Je to jenom fér. Já už ti totiž vybrala oblečení. Je horko a já potřebuju si po práci šáhnout na trochu masíčka, jestli víš co tím myslím,“ neustávám s nátlakem. Lehké překvapení na druhé straně je jasnou odpovědí, že netuší. Budu muset přejít k přímějším nápovědám, i když zrovna tohle srovnání nemám ráda. Nicméně účel světí prostředky. „Neříkej, že taková hospodyňka nemá chuť si trochu povyrazit?“ zkouším rozkout želízko a přitahuji si ho za zadek k sobě. Konečně dostávám odpověď v podobě nejistého „jo“. Úspěšné námluvy tak zakončuji neurvalým francouzákem a jazykem nejsem vůbec krotká. Některé signály je lepší vyslat opakovaně. Odcházím do ložnice, nabrat síly na večer. Možná stihnu trochu četby a dokonce i sprchu…

Hodinu před kinem vycházím ze sprchy a vítá mě vůně pečeného chleba a pohled na vychlazený šopský salát. Někdo se snaží nahnat body. A někomu se to i daří. Bohužel body získává u své přítelkyně. Dnes večer ho ale čeká někdo jiný. Sebejistý ekvivalent drzého floutka z alternativního vesmíru, kde muži jsou domácí puťky a ženy berou vše. Něco jako USA ve své „zlaté době“. Aspoň tak nějak zněly poznámky.

Přítel mě s omluvou nechává večeřet samotnou a jde se připravovat „na večer“. Usedám na gauč sama a k dokonalosti mi chybí nějaké podchlazené rosé. V lednici nacházím pouze pár lahví piva, začínám tedy s „rolí“ o něco dříve a dopřávám si chladivý mok. Mentální poznámka o něčem necudném s chladnou plechovkou, kterou si při nejbližší příležitosti musím zapsat.

Má příprava je dnes jenom na chvilku. Volné tílko, vlasy do drdolu, volné kraťasy které už dlouho přesluhují… a samozřejmě něco do nich. Fialové připínací dildo se poslušně ohýbá pod látkou a tvoří tam do očí bijící bouli. Na chodbě potkávám svoje rande. Zrovna vychází z koupelny. Zkusím pochvalně písknout a s trochou fantazie se mi to i daří. Pochvalu si to zaslouží. Obleček služebné vyvolává úsměvné představy, ale když člověk ví, jak působí na nositele, dostává vše jiný rozměr. Hledí na mě, jak králík na světla blížícího se auta. Nejistý, jestli vše nebyla jenom hra a jestli teď nepuknu smíchy (o tom proč to není crossdressing někdy jindy). Přicházím k němu a beru ho za bradu, přeci jenom má role sebou nese určité povinnosti. Druhou rukou ho beru okolo pasu a opět si přivlastňuji jeho ústa. Tentokrát s lehkostí, která pramení z poznání, že není kam spěchat. „Ještě v pracovním? To už se nestihneš převléknout, ale to nevadí, těšila jsem se na tebe,“ dráždím ho. Jeho odpověď nepustí můj jazyk ven. Rukou sjíždím pod úroveň sukně a pak stoupám, tentokrát již pod ní. Klepnutí přes prsty a přerušení polibku. „Jsem slušně vychovaný a ne jen tak do větru, co si vůbec myslíš?“ Usměji se. Roli pochopil perfektně. Nechci se ale tak snadno vzdát. Zatlačím ho do koupelny. Obklopí mě dusno z páry, vůně pěny na holení smíchaná s květinovou vůní sprchového gelu. Pěkně se nám vyparádil. Chybí tomu drobnost, které dnešní útrapy učiní o něco zábavnějšími. „Říkáš, že po mě toužíš, ale tvé rty říkají něco jiného…“ Vytahuji sytě rudou rtěnku a se slovy „naprav to“ ho nechávám před zrcadlem samotného.

 V kuchyni dávám popcorn do mikrovlnky. Při čekání na cinknutí se prohlížím v odrazu skleněných dveří a zkouším přejet rukou přes bouli v kalhotách. Bude to chtít ještě pivo. Cink cink, cinkají lahve i mikrovlnka. Beru vše do obýváku, kde už je on připravený. Jak se ostatně sluší a patří. Pohledem kontroluje obsah mé náruče a sklouzává pohledem k mým napjatým kraťasům. „Ano, tak ráda tě vidím,“ odpovídám na nevyřčenou otázku. Začíná film, letní road movie, málo temných scén. Škoda. Sedíme vedle sebe a provádím otřepaný tah protáhnout/obejmout a majetnicky ho donutím se přitulit. Ruka šmátralka se mu snaží dostat pod obleček, který ale odolává. Smiřuji se s tím, že si hraji s jeho bradavkou aspoň přes látku. Zkouší mě odehnat, ale jsem ve své roli velmi přesvědčivá. Nabízím pivo na zchlazení. A dopřávám mu ho otiskováním lahve na vnitřní stranu stehen. Brání se až moc, takže dostává za úkol držet misku s popcornem a nevysypat ani zrnko. Nedostali jsme se ještě k ani první reklamě, takže své aktivity omezuji na dotyky přes oblečení a ne moc nad lemem sukně. Pak přichází první reklamní pauza.

„Ty jsi ale dráždidlo,“ šeptám mu do ucha a pak za slovy posílám i jazyk. Beru mu ruku a nutím mu jí pohladit dildo, které pořád čeká ukryté pod látkou kraťasů. Na oplátku moje ruka zpracovává jeho stehno stále blíže k zemi zaslíbené. Přesně podle vzoru nadržených teenagerů se líbáme a prozkoumáváme svá “těla”. Mé prsty se dostanou až na dosah obsahu jeho krajkových kalhotek. To nejcennější má sice schované za nesmlouvavě tvrdým pláštěm pásu cudnosti, ale citlivost koulí vše plně vynahrazuje. Na čase přejít dál. Zatahám za kalhotky. “Tohle. Dolů. Běž na záchod a sundej si je.cestou zpátky je nemůžeš mít v ruce a boule v kapse by taky byla nápadná. Někdo by tě mohl vidět a to nechceme. Rozuměl si?” Přikývnutí. “Fajn, koukám ze mas ve své blond hlavičce i něco na přemýšlení a nejsi jenom nemyslící věc k ošukání” beru si další pivo a chci počkat na konec reklamy. Potřeba vyčůrat se najednou vydrala na povrch jako dobře potlačována vzpomínka. S tím plán nepočítal. Na řadě je tedy improvizace. Odcházím do tmavé chodby a čekám za dveřmi toalety než vyjde. Vychází. Chytám ho za rameno a celým tělem ho natlačím na čelem ke zdi. Po prvním šoku se poddává nátlaku. „Tak tady se mi touláš tak dlouho. Už se mi stýskalo po tvém masíčku,“ doprovázím svůj útok na jeho osobní prostor slovy. Tlačím se na něj pasem a snažím se přenést aspoň trochu tlaku ke mě do klína. Mé ruce cestují po jeho těle a vážně si to užívají. Vyhrnuji sukni a důkladně mu promasíruji půlku zadku. Zvuky které vydává se nedají považovat za nesouhlas. S plácnutím ho pak propouštím. „Jsem ráda, že si mi neřekl ne…“ loučím se s úsměvem. Skrz kalhotky v puse se ke mě dostává jenom neurčité zamručení.

konec první části

druhá část