Přidušená


Ležím v posteli. Venku je zima jako když praští, ale já ležím z půlky odkopaná a roztažená přes celou postel. Nevím jestli je mi horko z přetopené místnosti, nebo jsem tak rozehřátá z dovádění, kterým jsem se příjemně ukolébala ke spánku. Ležím na břiše, rozplácnutá jako žába. Prsa mi tuhle polohu nedělají moc příjemnou, ale potřebuji trochu zchladit i záda. Cvakly dveře. Slyším ho, jak se svléká v předsíni. Snažím se nevydat ani hlásku. Kroky. Vedou neomylně do mého pokoje. Na postel dopadne pruh světla z pootevřených dveří. Je to jenom noční lampička na chodbě, ale i tak toho nenechá moc na představivosti. V duchu si nadávám, že mám peřinu na půl žerdi. Cítím jeho přítomnost. Stojí ve dveřích. Stojí tam snad celou věčnost a to mě nutí přemýšlet co asi vidí...

Stejně rychle jako se světlo objevilo zase mizí. Slyším vodu ve sprše. Jako obvykle, když se sprchuje sám, to zvládá rychle. Pak jenom ticho a nejistota. Pruh světla je zpátky a tentokrát přes něj přejde stín. Jako vždy, jde nejdřív jednou nohou na postel. Přenáší váhu. Ruka mi ucpává ústa. Dolehá na mě celým tělem. Je těžký a nemůžu se pod ním hnout. Nebráním se. Už jsem poučená. Dal si horkou sprchu a sálá z něj teplo. Mít čas, tak přemýšlím jestli to udělal kvůli mě. Cítím jeho dech na tvářích. Pil. A ne málo. Přivoní mi k vlasům a poškrábe mě přitom svým strništěm.
Ne jemným pohybem mi vynutí nohy široce od sebe. Jeho ruce mění polohu. Už můžu mluvit. Tedy mohla bych, kdyby jeho ruka nesjela na můj krk. Snažím se polknout. Vím, že k tomu teď nebudu mít nějakou dobu příležitost. Druhou mi pomalu, ale rozhodně, proniká mezi půlky.
Předchází mým případným protestům silnějším zmáčknutím krku. Dobrá zpráva je, že má na ruce dětský olejíček. Ten má vždycky když není schopný opíchat mě, jak to příroda zamýšlela. Špatnou zprávou je, že rukou dokáže protahovat moje dírky o dost déle než by kdy zvládl sám.
Prsty krouží okolo mé zadní dírky a nechává mě čekat. Mám málo vzduchu a snažím se přerývavě nadechnout. Dopřeje mi pár nádechů. Pak zase zesílí stisk a v souhře do mojí kundičky nacpe tři prsty. Olejíček se neptá jestli jsem dost vlhká. Prostě tam je. Párkrát mě protáhne. Cítím jak mě na stehno začíná tlačit něco v jeho trenýrkách. Poslední příraz. Zkouší to hluboko a já se nebráním. Čtyři prsty v kundičce, pět prstů (a možná i obtisků) na krku. Poslední palec se teď hlásí o slovo. Tlačí na můj análek. Asi dost nespolupracuju, protože mi animálně zavrčí do ucha. Žádné slůvko něhy, příkazu, nebo ponížení. Prostě zvířecí styl. Metodou pokus/trest mě naučil co to znamená. Dávám ruce na scoje půlky a roztahuji mu cestu. Je ve mě. V přírazech si pomáhá celým tělem. Moc toho nestačím vnímat, protože s každým přírazem mi silněji stiskne krk. Olejíček by potřeboval doplnit. Jeho neurvalé útoky začínají bolet. Na to ale nemá ani pomyšlení. Je v ráži. Moje lapání po dechu je pro něj rajská hudba. A taky jediná aktivita "odporu", na kterou si troufnu. Kousá mě do ucha a celé mi ho zkoumá jazykem. Očividně už nechce čekat. přesouvá se pánví nad moje půlky. Bylo by to poprvé co by do mě pronikl jinak než prstem. Pokud se teda bavíme o přístupech od pasu dolů. Nic takového se ale nekoná. Stačí mu moje promazané půlky, pár přírazů a už cítím jak mi jeho horké sperma padá na záda. Svalil se vedle mě a zhluboka oddechuje. Jeho dárek mi ze zad pomalu začal stékat, ale nepohnu se z obavy, že bych ho mohla vyrušit. Vstává a rukou mi roztírá sperma po zádech. Se zachechtnutím ho použije i jako lubrikant a naposled jeho prsty navštíví moje dírky. Prudké plácnutí přes zadek nečekám a vyheknu. Chyba. Zlostné zamručení. Setře zbytek sperma, chytá mě za krk a silou vytahuje do sedu. Koukám se mu do očí. Moc mi to nejde, protože v mých se začínají objevovat slzy z nedostatku vzduchu. Malinko se usmívá, když mi rukou nanáší svůj výstřik na obličej. Malé přimáčknutí krku mě donutí otevřít rty, takže svůj příděl jeho mrdky dostane i jazýček. Začínám mít kruhy před očima a chci se už jenom nadechnout. Odhazuje mě.

Ležím v posteli a chce se mi brečet. Brečet, protože odešel spát do vedlejšího pokoje, kam se k němu k ránu připojí i jeho přítelkyně.

Inspirováno skutečnými událostmi.

Komentáře

  1. Kolik je založeno na pravdě? :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Jsem ráda, že aspoň někoho neomrzeli moje občasné výlevy. Bohužel, za občasnost se nemůžu než omluvit. Nebo je snad něco jiného, čím bych to mohla odčinit? :)

      Vymazat
    2. Hmm, určitě bys mohla! Jen na to pravděpodobně zásadově nepřistoupíš:) Tvůj blog je poslední dobou nějak málo vizuální. Bylo by hezké, kdyby se tu objevil nějaký tajemný detail Tajemné T, který nikterak neohrozí Tvou bezbřehou anonymitu:) Bude ti tisíckrát odměněn!:)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kapitola, kde se subík vystříká sám

Život subíka v domácnosti - první kontakt