Kapitola, kde se subík vystříká sám

Náročný den? ptám se, když vidím jeho svislá ramena. Určitě to není tím, že se teď musel věnovat úpravě mého majetku. Osprchovat se, dobře se oholit, namazat se krémem a pár dalších lazebnických postupů, které pro mě ale rád udělá. Je toho poslední dobou hodně. Na mě i na něj. Naštěstí vím co mu zvedne (náladu).

Poklepu nohou na zem před postelí což zažehne jiskru v jeho očích. Zbavuje se ručníku a kleká k mým nohám. Pohladím ho po tváři a prsty zamířím ke krku. Tam kde je potřeba je oholen perfektně. Jeho hlava se snaží tak toužebně přitisknout k mé dlani, až se mi ho zželí. Dopřeji mu do sytosti se lísat a kontrolu dokončuji druhou rukou. Než dorazím k bradavkám, stihnou už být na pozoru. Možná je to zimou, přeci jenom usušení odfkláknul. Něžně mu promnu bradavku a za odměnu se mi dostane toužebný vzdech z jeho rtů. Zesiluji stisk a ukazuji mu cestu nahoru. Podpaží zkontroluji jenom pohledem. Další zastávka, jeho klín. V klícce se holí o dost hůř, ale bohužel okolnosti nám nedovolili ho včas vysvobodit. Toleruji tedy drobné nedostatky. Nechávám ho otočit a roztáhnout půlky. Oholení bez vady. Není to jeho první rodeo, tak už se konečně naučil jak na to. Neodolám a pochytám par kapek z jeho pozadí na prst. Vlhký dotyk přímo na dírce ho donutí pokusit se instinktivně ucuknout, ale poslušně vydrží.

Zatlačím, ne proto abych pronikla, ale abych jeho tělo natlačila až na zrcadlo na stěně. Protesty z jeho úst jsou spíše vzdechy rozkoše přerušené jenom klapnutím klícky o sklo. Musí to studit, ale vím že mu to teď je úplně jedno. Drží dál. Něco ti tu chybí, zavrtím prstem abych ho nenechala na pochybách o čem mluvím. Propuštím ho a on se rychle přesunuje k naší truhle hraček. Pravidla jsou pravidla. A pořád platí že pokud chce být moje hračka, musí být vyplněná hračka. Dřív to byla podmínka výstřiku, ale od té doby jsme už pokročili a je to podmínka libovolných hrátek. Čekám pár chvil a pozoruji zrcadlo. Na lesklém povrchu se pomalu ztrácí útržkovité otisky jeho těla. Jenom místy zůstává nějaká šmouha viditelnější. Aspoň bude mít co uklízet.

Stojí přede mnou, nabízí mi buď nafukovací kolík, nebo anální šperk. Fialový jak jinak. Větší růžový je zapomenutý u něj v kanceláři, ale to je na jiný příběh. Rozvažuji jenom chvilku, ale pohled na hodinky mě ujišťuje, že vlastně volbu nemám. Ukazuji na šperk. Opět zaujímá místo u mých nohou a bere do ruky gel. Tak moc mu to ale neulehčím. "Kdepak, ve stoje... otoč se...nohy víc od sebe...a chci aby si se na mě koukal." V odrazu pozoruji jeho pohled, připomíná srnku chycenou ve světlech reflektorů, neschopnou ale uhnout. No tak šup, doprovodím svá slova energickým plesknutím přes jeho pravou půlku. Ne příliš ochotně dávkuje gel na chladivý kov. Počkám než položí gel než přijde moje další připomínka. Tentokrát ve formě plácnutí přes koule až poskočí zámeček. Říkala jsem, že se máš koukat na mě, ne do země. Nasávám jeho stud a užívám si každou chvilku kdy by se přede mnou nejraději propadl někam do země. Nebo aspoň někam schoval hlavu. Nejlépe do mého klína. Ale on to zvládne. Vždycky to zvládne. Potřebuješ pomoc? zanechávám další otisk ruky na jeho půlkách. Moc času nemáš, dodávám, když vidím jeho nerozhodnost. Pořádně promnu jeho zadek a pak ho podržím roztažený od sebe. K vyplnění análku už teď nic nebrání. Střídavě pozoruji jeho obličej a šperk, kterým pomalu krouží a váhá s proniknutím. Ticho žadoní o vyplnění, podobně jako jeho napjaté vyčkávání žadoní o příkaz. To se ale přepočítal. Popros, řeknu prostě. Zlomek zaváhání jak se smiřuje se změnou situace.  Zkusí nesmělé prosím, ale to mu neuznám. Po chvilce slovního přetahování se dostaneme k finální verzi. Prosím moc bych si chtěl strčit něco do análu. Potřebuju to abych si cokoli užil, prosím můžu to do sebe zasunout. Prosím." "Ano :)

Šperk překoná rozšíření, zaskočí do něj a vymáčkne z jeho těla další vzdech. Teda, už začínáš být dobře trénovaný, dal si to bez přípravy prstem, rovnou si šel do toho. Taková malá nenasytná anální kurvička. Jemně zatlačím na ozdobný konec jeho trapitele. Drží pevně. Beru ho kolo pasu, zatáhnu a diriguji aby jeho pád skončil mezi mými nohami. Ruce za záda...za moje, chvilka posouvání než najde vhodnou pozici. Hlavu má - navzdory našemu výškovému rozdílu - opřenou o mé rameno. Vypadá to, že dnešní večer se potáhne ve znamení zrcadla. Budu si hrát dokud budeš koukat, zavrním mu do ucha. Okamžitě navazuje pohled se svou bohyní za zrcadlem. Dovršuju propletenec našich těl, přehazuji své nohy přes jeho stehna a nutím je pořádně se vystavit. Hladím ho po těle a spokojeně mu vrním do ucha. Bradavky mu stojí a doufají v pozornost, kterou jim dopřávám. Druhou rukou ho vískám ve vlasech a nastavuji si jeho hlavu co nejzranitelněji na mé útoky jazykem. Přistihnu ho, jak přivírá oči. Už tě nudím? ptám se popuzeně, že nevydrží ani chvilku hrát podle pravidel. Blekotá omluvu, zatímco já si chladím svou žáhu důkladným masírováním jeho bezbranného pyltíku. Decentně samozřejmě.

Už se nenamáhá cokoli říkat, jenom pevně sleduje moje počínání. Z řetízku na noze snímám klíč od jeho vězení. Což je nečekané. Od té doby co máme ocelový pás, jsme prodloužili dobu kdy vydrží zamčený. Kostky rozhodly, že bude zamčený aspoň 6 dnů. Možná ovšem až 12. Ale přesný počet vím jenom já. Dnes je pátý den. Není způsob jak by se mohl dostat na odemčení. Ale k čemu je být bohyní, když si to člověk neužije. Cvak. Zámeček nechávám spadnout na podlahu. Pouštím jeho nástroj na svobodu. Než se zbavím klícky už je z půlky ztopořený. Ale, tobě se vážně líbí mít vyplněný zadek, dobírám si ho. Jeho protesty utišuji kousnutím do ucha. Dvakrát zapumpuji a je tvrdý jako skála. Pokračuji v pomalém honění zatímco si brnkám, na jeho bradavky. Je mi úplně odevzdaný. Mohla bych po něm v této chvíli chtít spousta věcí a ještě víc by jich pro mě udělal. Uspokojuje mě ale to, že se mi takhle odevzdal. Zatím.

Musím pákrát přestat když se zapomene a moc přivře oči. Čas dotáhnout to do konce. Vytáhni si fazoli, propouštím ho. Zklamaně se zatváří z náhlého přerušení, za což si vyslouží jeho pravá bradavka nemalé pokroucení. Však já ho odnaučím být nespokojený. Z truhly vytahuje plátěný pytlík a loví v něm rukou. Oči má pevně sevřené, ale dech se mu zrychluje když otevírá dlaň. Nevěřím, že se kouká, asi mu stačí jenom to napětí. Schovávám bílou fazoli a dávám jí někam kde nebude překážet. Chce se zeptat jakou barvu vytáhl. Jeho nádech k otázce přeruším prostým nech se překvapit.

Nechávám ho postavit čelem k zrcadlu, nohy opět od sebe, ruce opřít nad hlavou. Tisknu se k němu tělem a stehnem mu tlačím na zadek. Doufám že aspoň něco z toho se přenese až na šperk. Beru jeho ruku a pokládám mu jí na penis. Smíš na hranu, ale nezapomeň koukat. Nečeká a začne se přede mnou ukájet, Dopřávám mu požitek a pohled na mé ruce laskající jeho trup. Ruka šmátralka zavítá k jeho análku a zkouší co vše se tam dá provádět. Prosím! toužebně vydechne najednou a jeho ruka se okamžitě zastavuje. Jeho slova zůstávají pár krátkých vteřin ve vzduchu. Můžeš, zašeptám mu a potvrdím to jazykem v jeho uchu. Samotný výstřik nevidím, protože bych si musela přestat hrát. Jeho frenetické záškuby těla a vzdychání mě ale nenechávají na pochybách, že se vystříkal důkladně. Ostatně jako vždy, když ho pustím ke kormidlu.

Jsem spokojená. Po zrcadle stékají husté řeky jeho sperma, on odpadnutý rozdýchává zážitek na posteli. Kdybych se usmívala ještě o trochu víc, upadne mi hlava. Dopřávám mu jenom pár chvil, ale bohužel, některé věci nesnesou odkladu. Dávám mu delší polibek. A pak ještě jeden. Pokud mi dělá dobře něco víc než jeho odevzdanost a stud kterými dává, je to jeho odevzdanost a stud, který mi dává když není nadržený. Na kolena. Vím, že chci hodně. Aspoň v tuhle chvíli. Stejně to udělá. Nechtěla bych aby se nám umazala zeď, výmluvně ukážu bradou na zrcadlo. Kapky a řeky jeho touhy pomalu cestují dolů a hrozí že brzo opustí zrcadlo úplně. Kleká si a sbírá odvahu. Stříkal vážně hodně. Což má hned dva negativní důsledky. Jeho submisivita bude aspoň na nejbližší půlhodinu mimo sféru tohoto světa. A zadruhé má hodně co na uklízení. Nezávidím mu to. Napadne mě jak mu aspoň trochu pomoct. Opírám se o lokty v posteli a nohou se opatrně opřu o zrcadlo. Prsty nezapomenu zachytit co nejvíce jeho sněhobílé odměny. Přeci nenecháš svou bohyni špinavou. konstatuji jenom. Jeho jazyk se pouští do práce a začíná zajíždět mezi prsty mých nohou. A nezapomeň, otevřené oči, říkám spíš už jen pro formu, zatímco mé prsty zajíždí k mému klínu.