Život subíka v domácnosti - první kontakt

Pokračování ságy o hledání cesty, aby se vlk nažral a koza nebyla unavená. (předchozí díl)

První co jsme řešili, bylo určit co nám (mě) vadí/unavuje. Potřebovala jsem ulevit od odpovědnosti s plánováním a tresty. Ráda mu je dopřeji a když mám náladu tak i vymyslím, ale v okamžiku, kdy se navalí spousta věcí naráz to prostě zabije náladu a kreativitu. Řešením plánování byl kalendář s určenými dny/aktivitami. Například koupelnu čekal úklid co dva týdny v úterý. To se dá naplánovat nějakou dobu dopředu, když je ta správná nálada. Inspekce jsme omezili na "před-spaním-zkontrolu-vše-uděláno", což krásně uvedlo náladu do ložnice. Musela jsem se naučit zbytečně neměnit příkazy ohledně samotného provádění a naladění svěřit převážně subíkovi. Moje pokyny se tak omezily na "uniformy" pro různé činnosti, třeba (jenom) obojek, anální kolík, prostě běžné věci... Ohledně trestů se otázka vyřešila sama. Zavedli jsme tou dobou fazole (což je krok, který si nemůžu vynachválit), takže případné tresty se snadno proměnili v černou fazoli.

Pevný režim má něco do sebe. Často pomohl připravit příležitost dostat se někam dál. Výhoda i nevýhoda v jednom je, že prostě plán je daný. Zprvu jsme to brali jako výhodu, ale po čase jsme si už nebyli tak jistí. Čistý submisiv jásá, běžný smrtelník ne vždy. Jakmile se do plánování přichomítne nějaká nečekaná událost, únava z běžného života, nebo jenom absence správné nálady, je pevný plán spíš na obtíž. Dovedu si představit, že pro někoho to je vyhovující, ale u nás se později dostavilo spíše zklamání. To a taky pocit stereotypu. U tohoto uspořádání jsme tak vydrželi nejkratší dobu, asi dva nebo tři měsíce. Pak jsme se rozhodli o malou změnu.

Úkoly předem jsou jasně dané. Přidávání nových to dost omezuje, ale v téhle chvíli jsme již měli nějakou představu o tom co je potřeba pravidelně a o tom co můžu řešit příkazem/přáním podle potřeby. Každý úkol má počet dní, kdy je potřeba ho opakovat, třeba velký úklid koupelny co 14 dní, čisté ložní prádlo co 3 týdny. V případě, že úkol splní, odpočet začne znovu. Má tedy relativní volnost v tom co kdy provede, ale přesto tam je nutnost provádět to tak často jak uznám za vhodné. Kolizi s běžným životem si tedy snadno vyřeší sám, že nenechává věci na poslední chvíli. Krásný bonus naučit ho i to. Provedení úkolu samozřejmě neznamená, že úkol je v daném obdobní hotový. Prostě se mu jenom vynuluje odpočet a pokračuje se znovu. Pokud nějaký úkol stihl dřív, tak ho to šlechtí, ale odměna za to není.

Stereotyp jsme kupodivu nepociťovali takový, jako v předchozím případě. Trošku utrpělo samotné hraní při úkolech, ale přisoudili jsme to spíš přivyknutí na jeho "domácí roli", než na něčemu jinému. Navíc v tom neviděl takový problém jako já, takže asi vše v pořádku. Otravnou částí se pak ukázalo být počítání. Zkoušeli jsme i aplikaci do mobilu pro odpočty, ale fyzická verze má prostě větší charisma. Uvádět ale datum na tabulku a tu pak přepisovat vytvořilo takový chaos v datech, že číst z něj nebylo vůbec příjemné. Přidávat/odebírat do/z průhledných trubiček skleněnky bylo zase náročné na hlídání každý den. Tenhle systém jsme nicméně používali přes půlroku a až na malé výhrady bychom ho používali dodnes. Pak jsme ale potkali někoho kdo to změnil, ale o tom až příště.