V kině

Uběhla první čtvrthodinka filmu a je vidět že jsme vybrali dobře. Je to děsná blbost. Ve vzácných okamžicích, kdy se v řadě deštivých a nočních scén objeví jasnější záblesk, osvětluje téměř liduprázdný sál. Celou dobu to čekám, ale stejně se lehce leknu, když ucítím tvou ruku na koleně, pak na stehně a pak ještě o kousek výš. Asi nedočkavost, spíš než nervozita říkám si. Hraji si na nedobytnou a dávám nohu přes nohu. To jsem neměla dělat. Vytahuješ svůj pásek z kalhot a přivazuješ mi levou nohu těsně nad kolenem k opěradlu. Bez meškání mě zbavuješ mého pásku a ten v podobné pozici končí napravo. Přípravu dovršuješ, vložením brčka mezi mé rty spolu se zašeptaným příkazem "drž".




Jedna ruka mě obtáčí okolo ramen, druhá opakuje cestu, která to všechno odstartovala. Tentokrát jí nemám jak zastavit. Je daleko od něžnosti. Osahává mě jako kus masa v řeznictví a já se nezmůžu na obranu. Pevný úchop na vnitřní části stehna je přerušovaný jenom menším výletem do mého klína, který je bohužel pod tlustou vrstvou džín. Druhá ruka sklouzává z ramen moje prso. Na bradavku ale nedosáhne. Se znuděným odfrknutím, že musíš přerušit osahávání svého majetku mi začneš rozepínat košili. Patentky jdou od sebe rychleji než se stihnu nadechnout k protestu. "Sleduj film," vrátíš mě zpátky do mé role. Vysvobozuješ pravé ňadro z podprsenky a podáváš si bradavku do levé ruky, aby se ti pohodlně držela. Na filmu probleskne světlejší scéna a já vidím chtíč ve tvých očích. Bude to dlouhý film. Dobře že jsem vybrala delší režisérský sestřih.