Proč nosím svůj neoblíbený svetřík (část 2.)
První část
Sedím na zemi, opřená o postel. V jedné ruce poloprázdná láhev, kterou si chladím klín. Druhá ruka drží sklenku, ve které skončil zbytek láhve. Oči zafixované na svíčku. Čas běží, tak se rychle rozhodnu dopřát si jednu malou fantazii. Odkládám víno, zavírám oči a pouštím uzdu mé zvrácené stránce...
Ležím na zádech. Musím mít zavřené oči, nebo budu potrestaná. Hlava vzhůru, nohy pokrčené, široce od sebe. Ruce, protažené pod stehny, drží kundičku roztaženou. Cítím příjemný dotyk čerstvého vzduchu a umocňuji tak požitek štípáním do svých závojíčků. Obecenstvo se rozhoduje co se mnou dělat. Ve hře je možnost proměnit mě na kočičku, která bude po čtyrech ťapat okolo svíčky, nebo zkouška poslušnosti. Hlasování je půl na půl, takže se budu muset proměnit na poslušné koťáko.
Převaluju se na čtyři a zkouším se promenádovat. V tu chvíli moc chci ,abych byla vypůjčenou hračkou pro pobavení společnosti a někdo zezadu se mě zmocnil. Nejdřív bych odevzdaně držela všemu, čemu bych byla tam dole vystavená. Pak by všechno dostalo temnější nádech, kdyby mě další ruce chytly za mé ruce, vlasy, krk... ale to je představa na jindy. Teď jdu plnit příkazy.
Jsem nad svíčkou. Prohýbám se v zádech a nechávám kozičky volně houpat na žárem plamene. Pravou kozičku se při tom spálím víc než by mi bylo milé. V reakci na to jednám trochu zkratovitě a pod vysněným příkazem rychle druhým prsem zhasínám svíčku. Trocha vosku vystříkne, ale většina ho zůstane v misce....
Hodina uběhla a já musím skončit, než se vrátí spolubydlící. Závěr? Plamen byl moc, vosk super. Zbytek svíček schovávám do kufru k ostatním tajnostem. Uvidím, jestli na ně někdy přijde řada.
Tím se dostáváme ke svetru, který nosím do práce. Jsem kancelářská myš, takže celý den sedím a dost často nemám do čeho píchnout. Jenom do sebe. Hraní s voskem je v práci nerealizovatelné. Takže jinak. Pořídila jsem si skleněnou láhev na pití. Dělám si teď pětkrát za dopoledne kafe nebo čaj a část vroucí vody schovávám v lahvi na pozdější využití. Jmenovitě na to, až si budu moci lahev pevně stisknout mezi stehny. Přes rifle je to jenom příjemné teplo. Přes sukni o hodně ostřejší náběh. Přes kalhotky je potřeba ze začátku jenom lehce poklepávat. A nakonec na ostro jsem si na láhev troufla až po tom,co vychladla na přijatelnou teplotu. Odpoledne už mám většinou klín z mého trápení celkem podrážděný, takže hrátky omezuji na dopoledne.
Problém vyvstane, když někdo přijde a já musím vstát od stolu. Strkat ruce pod stůl je divné. Moje řešení: mít pod sebou hozený svetřík a láhev na něj jednoduše shodit. A po zemi přeci nebudu válet mé oblíbené oblečení.
Uf. Na takovouhle úchylku určitě ještě nikdo sexuální pomůcku nevymyslel.
post mortem: zveřejnění mi trvalo delší dobu, než jsem předpokládala, takže malá aktualizace je na místě. Hrátky s (touhle) lahví už nedělám. Po pár týdnech jsem měla pocit, že začínám být podrážděná nonstop, takže si budu muset najít jinou perverzi... nápady? ;)
Sedím na zemi, opřená o postel. V jedné ruce poloprázdná láhev, kterou si chladím klín. Druhá ruka drží sklenku, ve které skončil zbytek láhve. Oči zafixované na svíčku. Čas běží, tak se rychle rozhodnu dopřát si jednu malou fantazii. Odkládám víno, zavírám oči a pouštím uzdu mé zvrácené stránce...
Ležím na zádech. Musím mít zavřené oči, nebo budu potrestaná. Hlava vzhůru, nohy pokrčené, široce od sebe. Ruce, protažené pod stehny, drží kundičku roztaženou. Cítím příjemný dotyk čerstvého vzduchu a umocňuji tak požitek štípáním do svých závojíčků. Obecenstvo se rozhoduje co se mnou dělat. Ve hře je možnost proměnit mě na kočičku, která bude po čtyrech ťapat okolo svíčky, nebo zkouška poslušnosti. Hlasování je půl na půl, takže se budu muset proměnit na poslušné koťáko.
Převaluju se na čtyři a zkouším se promenádovat. V tu chvíli moc chci ,abych byla vypůjčenou hračkou pro pobavení společnosti a někdo zezadu se mě zmocnil. Nejdřív bych odevzdaně držela všemu, čemu bych byla tam dole vystavená. Pak by všechno dostalo temnější nádech, kdyby mě další ruce chytly za mé ruce, vlasy, krk... ale to je představa na jindy. Teď jdu plnit příkazy.
Jsem nad svíčkou. Prohýbám se v zádech a nechávám kozičky volně houpat na žárem plamene. Pravou kozičku se při tom spálím víc než by mi bylo milé. V reakci na to jednám trochu zkratovitě a pod vysněným příkazem rychle druhým prsem zhasínám svíčku. Trocha vosku vystříkne, ale většina ho zůstane v misce....
Hodina uběhla a já musím skončit, než se vrátí spolubydlící. Závěr? Plamen byl moc, vosk super. Zbytek svíček schovávám do kufru k ostatním tajnostem. Uvidím, jestli na ně někdy přijde řada.
Tím se dostáváme ke svetru, který nosím do práce. Jsem kancelářská myš, takže celý den sedím a dost často nemám do čeho píchnout. Jenom do sebe. Hraní s voskem je v práci nerealizovatelné. Takže jinak. Pořídila jsem si skleněnou láhev na pití. Dělám si teď pětkrát za dopoledne kafe nebo čaj a část vroucí vody schovávám v lahvi na pozdější využití. Jmenovitě na to, až si budu moci lahev pevně stisknout mezi stehny. Přes rifle je to jenom příjemné teplo. Přes sukni o hodně ostřejší náběh. Přes kalhotky je potřeba ze začátku jenom lehce poklepávat. A nakonec na ostro jsem si na láhev troufla až po tom,co vychladla na přijatelnou teplotu. Odpoledne už mám většinou klín z mého trápení celkem podrážděný, takže hrátky omezuji na dopoledne.
Problém vyvstane, když někdo přijde a já musím vstát od stolu. Strkat ruce pod stůl je divné. Moje řešení: mít pod sebou hozený svetřík a láhev na něj jednoduše shodit. A po zemi přeci nebudu válet mé oblíbené oblečení.
Uf. Na takovouhle úchylku určitě ještě nikdo sexuální pomůcku nevymyslel.
post mortem: zveřejnění mi trvalo delší dobu, než jsem předpokládala, takže malá aktualizace je na místě. Hrátky s (touhle) lahví už nedělám. Po pár týdnech jsem měla pocit, že začínám být podrážděná nonstop, takže si budu muset najít jinou perverzi... nápady? ;)
Komentáře
Okomentovat