Odstíny života

Dámská jízda, víno, pizza, polštářová bitva a tak. Dobře, tak bitva možná ne. Pizzu si dala jenom půlka osazenstva, protože linie. Víno jsem možná donesla (a taky pila) v největší míře já, ale základ to vystihuje. Nakonec film. Padesát odstínů, chi chi chi, he he he. Masáž reklam a erotických pomůcek zanechala v podvědomí některých mých kamarádek stopu v podobě touhy zkouknout tento "šokující" film. Mno, kde začít...

Tvrdit, že sága 50 odstínů šedi udělala pro popularizaci BDSM hodně, je jako tvrdit, že Hitler udělal spoustu pro to, aby Něměcko znal celý svět. Technicky to je pravda, ale...

Odstíny bych navíc ani nezařadila k BDSM. Ok, občas někdo někoho zbičuje nebo sváže, ale (jenom) o tom to není. Jenže co jiného? Často narážím na komentáře, že Sekretářka v tomhle boduje. Možná za to může mě nesympatický James Spader v hlavní roli. Možná za to že vanilka je ve svém základu stejně uchopitelná ať jí zachytíte jakkoli, ale BDSM má tolik ploch, že to prostě vystihnout k obecné spokojenosti nejde. I tak je to koukatelnější počin, než Příběh O (u nás jako Příhody dívky O).

Nedovedu si představit, že bych někdy někomu popsala moje choutky pomocí těchto filmů. Uznávám, že některé části můžou být zajímavý základ na role playing nebo scénu, ale jinak mě úplně míjí :/

Škoda, mít nějaký vzorný příklad by dost ulehčilo případné vysvětlování.