Tabu

Psaní je občas fajn. Donutí člověka dát řád svým myšlenkám. Aspoň pokud patříte mezi mojí krevní skupinu, která nedokáže na papír improvizovat, ale potřebuje strukturu než zachytí to podstatné. Nebála bych se říct, podobné vypisování je skoro terapie co vlastně člověk cítí a chce. Abych nebyla úplně mimo atmosféru blogu tak musím zmínit, že mi to přijde jakou krásné moudro, že dívky a ženy musejí masturbovat, aby pak byly schopny říct partnerovi co se jim vlastně líbí.

Pro mě fungují tři pilíře. Není to málo, není to moc. Nejsou nijak anatomické, jako třeba kousání do ušního lalůčku. Moje divné podvědomí míří na věci ne tak snadno dosažitelné.

Stabilním a neotřesitelným základem je powerplay. Dynamika, kdy jeden řídí a druhý se nechává vést. Možná je to dané špatnými zkušenostmi z vanilkových vztahů, ale to na faktu nic nemění. Je to pro mě intenzivnější, schopnost odevzdat se něco chce. Schopnost přijmout to taky není úplně jednoduchá. Než dva bojující kohouty, je to jako harmonie jing a jang. Tedy nic proti kohoutům, nemám nic proti tomu kdo si je užívá. Mě tahle situace ale přinutila vzpomenout si na starý vtip, o tom proč se říká "vyjebat s někým". Na začátku si pomáhají svlékat navzájem, kdežto potom se obléká každý sám. To se v powerplay dynamice (aspoň v mém chápání) nestává.

Po pátrání v stísněných uličkách mých zvráceností se mi podařilo dát jim jednotící aspekt. Tabu. BDSM festivaly ani swingers party mě nelákají a už vím proč. Není tam ten nádech zakázaného. V soukromí pomalu pronikat do análku subíka a koupat se v jeho studu... Nechat ho nosit tanga a posílat si fotky jak v nich pózuje v pracovní době... a tak vůbec. Takže i když by bylo fajn, pokecat si na obědě s kolegyňkami o vibrátorech nebo reakcí subíkovo koulí na krásný výprask vodítkem, ztratila by se pak většina kouzla, které to pro mě dělá přitažlivým. Samozřejmě i to má svoje limity, ale ty jsou dané spíš mou úchylností na hygienu.

Třetici libůstek zakončuje uspokojení partnera. Mimo jiné také důvod proč jsem začínala jako subinka (a taky to máme o dost snazší). Dělá mi až fyzicky dobře dělat dobře druhé (třetí, čtvrté...) straně. Něco v procesu dávat rozkoš mě přitahuje jako můru ke plameni svíčky. Nezbývá než doufat, že neshořím.