Chladné ráno

z inspirace

Nechávám ho rozložit na zem piknikovou deku. Jasné barvy v tartanovém vzoru působí v mlhavém ránu trochu nepatřičně. Doprostřed pokládám koš, který skrývá kromě jídla i dva polštáře na sezení. Chceš se na to posilnit? I když mu absence náhodných kolemjdoucích cestou sem přidala na kuráži tak jenom mlčky zavrtí hlavou. Já ale nechci sedět naprázdno, napovím mu co se od něj čeká. Vybaluje termosku s poctivým horkým kakaem a domácí cheescake. Limetkový. Servíruje mi kouřící šálek s pořádnou porcí zákusku. Mlha se může za chvilku zvednout, dodává netrpělivě. Přecházím jeho poznámku a dopřávám si doušek hřejivého nápoje. Vyváženě sladká a hořká chuť čokolády, možná trochu moc horké. A bez rumu, ale nařízení doktora platí jasně. Pomalu si olíznu horní ret od stop kakaa a s pohledem upřeným na rybník před námi jen tak mimochodem prohlásím nenech se zdržovat.

Svléká bundu, pod kterou má jenom kombinézu. Chvilka zaváhání když si rozepíná zip a odhaluje svoje nahé tělo chladnému vzduchu, mé pozornosti a páru kačen, které připlavaly s nadějí že utrousíme něco k jídlu. Je zpocený. Možná nervozitou, možná za to může spěch aby nám neutekly podmínky pro fotku. Nejspíš ale oboje. Porušuji svůj vlastní plán dnes se nevměšovat a vybaluji velkou osušku, do které mu halím ramena a utírám z něj pot, dříve než stačí zmrznout. Zbývají jenom trenýrky a já uvažuji, proč jsem ho neoblékla do nějakých průsvitných. To už shazuje ručník a rychle cupitá k okraji rybníka. Nespokojeně zamlaskám a vytahuji z batohu krajkované rukavice dlouhé až po lokty. Jak ně ně mohl zapomenout? Udělá si pro ně kolečko a už je zpátky u vody. Zkouší špičkou nohy teplotu vody. Venku je okolo osmi, ale marně vzpomínám na hodiny vlastivědy, kolik stupňů má rybník v zimě. Je teplejší dole, nebo nahoře? Potlačuji chuť poradit mu že tam musí naběhnout a raději si ucpu pusu dalším hltem na zahřátí.

Je pár kroků od břehu, hladina lehce na kolena, otáčí se na mne, tady si myslím že to bude akorát, je tu rákosí i výhled na druhý břeh. S rozmyslem si vkládám do úst sousto desertu, než vynesu verdikt zkusíme to. Lovím z tašky foťák, promiň, mám ztuhlé ruce tak mi to nejde tak rychle poškádlím ho. Odpovědí je jenom nucené zasmání, asi je mu vážně zima. Konečně nacházím foťák, Hmm, zkontroloval si, jestli je nabitý? Paniku v jeho očích zaplaší až pípnutí foťáku. Tak tomuhle zima není, komentuji vysunutí objektivu. Subík celkem mrzne, nebýt pásu cudnosti tak by se mu koule zatáhly zpátky do břicha. Tak se ukaž, začínám cvakat jednu fotku za druhou. Pozice modelky, kterou se snaží napodobit, je s jeho postavou nepůsobivá, takže s malými obměnami děláme pár dalších. Ještě poslední.
Myslím, že na fotce má vodu až těsně u rozkroku.
Vážně, já si jí pamatuji jinak.
Chceš vylézt na břeh a přesvědčit mě, že se mýlím?
Pochopil a udělá pár dalších krůčků od břehu. To ale nebude vidět rákosí... mumlá.
Chvilku přemýšlím, tak si klekni. Neochotně se na mě podívá. Moc na mě nekoukej, ta fotka se líbila tobě, já ti jenom dopřávám si jí prožít, odvětím mu s úsměvem. Kleká si, nutím ho dát nohy dál od sebe, aby se jeho zamčené podklady téměř dotýkaly vody. Ruce za záda. CVAK. Hmm, možná lepší za hlavou...tak je to ono. CVAK. CVAK. Vypnout hruď, ukaž, že se za bradavky nestydíš. CVAK. Krásně se tu předvádíš, jako moje kurvička, teď ještě schovej ten pytlík, chci aby byl pod vodou...ještě kousek...a úsměv. CVAK. Dokončuji poslední foto a dávám mu dovolení vylézt z vody. Zapomněla jsem na obojek, ale i ten by byl navíc. Nasazuji mu ho aspoň teď a pomáhám mu se sušením. Zatímco se obléká boty nalévám mu jeho vlastní šálek. Po chvilce má krásně vybarvené tváře. Prohlížíme fotky a vybíráme nejlepší. Žádné protesty na můj kreativní výklad toho jak vysoko nad vodou měla slečna rozkrok původně se nekonají.

Nechávám ho balit piknik zatímco si protahuji nohy z dlouhého sezení. Je pořád dost brzo ráno a liduprázdno, takže ho snadno přesvědčím, že napůl schovaný obojek snese na krku ještě chvíli. Ujdeme nějakých sto metrů a překvapí nás rybář na stoličce, který nebyl do poslední chvíle vidět. Sice je to daleko od našeho posezení a sedí na hrázi jiného rybníka, ale přeci...třeba takové seděl i u nás? Subíkovo tváře dostávají opět o něco červenější barvu.