Nespokojenost

Ještě není ani pořádně večer ale všechno světlo už to stejně vzdalo. Bez sněhové pokrývky, která by rozjasňovala výhled, je svět za oknem smutný. Ta nálada se přenáší i na mne. Zatahuji závěsy u okna, abych si bez obav mohla sundat župan. Odhazuji ho na postel a nespokojeně si prohlížím své tělo ve velkém nástěnném zrcadle. Ty změny začaly přicházet na můj vkus moc brzy. A to teď nemůžu ani hledat útěchu ve víně. Povzdechnu si. Partner přináší čerstvě složené prádlo a všímá si mého nespokojeného výrazu. 

"Něco není v pořádku?" ptá se rozverně.
Se zamračením si poplácávám stehna, otáčím se a prstem vyčítavě vypichuji všechny nedokonalosti na mém pozadí.

Rychle rozděluje prádlo do skříní a kleká mi k nohám. Jeho ruce proti mému tělu jsou rozpálené. Přeci jenom - já jsem se nahá litovala v dobře vyvětrané místnosti, zatímco on skládal teplé prádlo ze sušičky. 

 Bere mě něžně okolo boků a na každé místo, které označil můj prst své křížové výpravě, dává něžný polibek. Přidávám postupně další a další. Rozhodla jsem se udělat mu malou rozcvičku, takže prst si nikdy neukáže dvakrát za sebou blízko sebe. Jeho vlasy mě šimrají, když se snaží rychle přesunout z jedné strany na druhou.

 Sedám si na hranu postele. K jeho velké nevoli s nohama u sebe. Ukazuju mu místo nad kolenem a on je poslušně zahrnuje polibky. Počkám až ho trochu opustí vášeň, než znovu ukážu. Tentokrát o něco výše. Probojuje se až do půlky mého stehna když mu dovolím přesunout se na vnitřní stranu. Nohy proto musím dát okolo něj, což ho svede k tomu, že zapomene co má teď na práci. Místo toho pozoruje můj klín, než mu překazím podívanou zamlaskáním.

 Horké polibky se urychleně vrací zpět a pokračují ve své pouti. Ukážu mu ještě jeden nebo dva body po cestě. Pak se pokládám na záda a nechávám aby si jeho jazyk našel cestu do své bohyně. Zkouším ho aspoň hladit ve vlasech, dobrá možná i trochu korigovat jeho rytmus, ale je to víc škody než užitku. Nechávám svou ruku spadnout a jeho projevit své tolik trénované nadání. Nedělá to poprvé a dokonce se mu podařilo na první dobrou odhadnout mé současné rozpoložení. Pomalé, dlouhé a široké útoky na můj klín spojené s příjemným hlazením zadečku a břicha. To je všechno po čem momentálně toužím. 

 Jako zvukový doprovod k jeho uctívání se tichounce ozývá cinkání malinké rolničky. Z počátku je to tím jak mění svou polohu a klícka mezi jeho nohami naráží na stranu postele. Čím dál častěji se ale začíná ozývat i když je v naprostém klidu. Jeho vzrušení se ale, k jeho smůle, ze železné klece probojovat nemůže. To vyřeším později. Teď krčím jednu nohu abych mu uvolnila větší prostor a nové oltáře k uctění. Nemusím ho dvakrát pobízet a už mi vyjadřuje svou oddanost.

 To bude fungovat.