Nový rok

  Ze série nedokončených příběhů. Podle skutečných událostí, ale roku 2019. Opět pasáže (…) které nikdy nepřesáhly hranici mé prokrastinace a byly zvěčněny. 

Po hektickém závěru loňského roku jsme na svátky vypnuli. Vánoce ve dvou, skoro celý den na gauči proměněném v postel. Kopec seriálů a nic víc. Okolo čtvrté sezóny Clone Wars pak symbolická večeře, zapálení svíčky a pusa u stromečku. Mezi svátky podobný režim a všichni to vzhledem k mému stavu respektovali. Skutečné svátky klidu. Silvestr jsme také omezili, ale protože se nám to už začalo zajídat, strávili jsme ho nakonec jenom na rodinné akci u potencionálního švagra. Náš plán užít si soukromý ohňostroj v ložnici spolu s úderem půlnoci tak sice přišel vniveč, ale nabilo nás to. Takže byla síla na Nový rok realizovat co se nestihlo.

Ráno, ještě v pokoji pro hosty na rozkládacím gauči. V polospánku na sebe koukáme. Je mi krásně, vím, že to ví. Také vím, že i když to ví a cítí se dobře, necítí se tak dobře jako teď já. Naštěstí vím jak to změnit. Vjedu pod jeho pyžamo a rukou nahmatám bradavku. V obličeji se snažím nedat nic najevo zatímco prsty nutím jeho bradavku ke vztyčení. Nedá to moc práce a slastně vrní. Poměrně silně zmáčknu, dokud ho nedonutí otevřít oči. „Letos jsem tě ještě neviděla vzrušeného.“ Po jeho tváři se rozlije úsměv jak u malého dítěte, které našlo pod stromečkem velkou krabici, ve které sice neví co je, ale určitě tam bude to velké lego. Odkopává přikrývku a hbitě se zbavuje oblečení. Překvapivě rychle na někoho kdo před chvilkou předl v polospánku. Přemýšlím kdy jsem mu naposledy dopřála plnocenný orgasmus. Asi někdy před Vánoci. Poslední dobou mi dělá problém sledovat to. „Ale nestříkat,“ pro jistotu hasím jeho nadrženost. Vychutnám si chvilku, kdy i přes jasné vyslovení toho co nebude se tváří nadmíru spokojeně. Po chvilce dodám, „až o půlnoci.“ Kdyby se mohl usmívat ještě kousek, rozpadne se mu hlava na dvě poloviny. 

Kleká si přede mne a obouručně se začíná starat o své náčiní. Lehce honí, druhou rukou si hraje s koulemi. Máčkne, potáhne, popleská. „Plácání je ale moje práce, a je na ní ještě čas“. Smutně přesouvá ruku aspoň k bradavkám kde pokračuje. Stojí jako svíčka. Prstem ho pozvu blíž. „Ruce za hlavu,“ pošeptám zatímco mé prsty míří k jeho hlavičce. Nasliním je a začnu po ní klouzat a laskat jí mezi prsty. Nikdy ale nepřecházím za ní. Po chvilce zkusí s kňučením přirazit. „Takhle by si to chtěl?“ začnu ho se zbytkem slin honit. Stíhá jenom přikyvovat hlavou mezi přírazy. Beru si ho do úst, lehce saju, ale užívá si to pouze hlavička. To ale neznamená, že nepřestávám honit. Lehce zakňučí. „Hmm, chceš si hrát na pejska? Tak na čtyři, můžeš obskočit paničce nohu, jestli ti to dovolí“. Staví se na mě na všechny čtyři a penis na mě tiskne v oblasti lýtek. „Haf?“ položí vyčerpávající otázku. Vyhovím mu, zbavuji nohy ochrany od deky i od noční košile a cítím jak se jeho tepající horko tlačí mezi má lýtky. Začne pomalu přirážet a hledat pozici kde by se mohl co nejlépe ukojit. Po chvilce to vzdá, obejme mě v pase a začne zběsile přirážet, zatímco se hlavou tiskne k mému pupíku. Roztomile nadržené štěně. Oslovím ho tak i nahlas. Dopřávám mu ať si užije. Vím, že stříkat nebude a na sucho moc dlouho přirážet nebude.

…

Čísla na mobilu poskočila do nuly a mé dva prsty pro změnu zajely hluboko do jeho připraveného análku. Reakce byla skoro okamžitá. První dávka skončila na mé ruce a částečně i na posteli, při druhé perlové sprše jsem lépe mířila a pokropila jeho hrudník. Další záchvěvy byly už jenom ve formě hustších proudů stékajících po mé ruce a přispívajících ke kluzkému nepořádku v jeho klíně. Pár posledních kapek jsem vymáčkla přírazy na prostatu, ale jinak jsem ho moc netrápila. Zpomalila jsem na příjemné hlazení a nakonec zastavila úplně. Neodpustila jsem si ale rukou od gelu a jeho spermatu navštívit i jeho zadek. Po výstřiku pro něj jakákoli aktivita v oblasti análku postrádá opojné vzrušení. Pohlíží na ní spíš optikou nechtěné pozornosti, jednou to přirovnal že se cítí jako hračka pro nějakého gaye, ale když hormony odplaví jeho sub náladu, není to příjemný pocit. Ale naučil se poslušně držet. Miluji to. Velkou měrou to že podrží, částečně ale i tím že do něj pronikám nalubrikovaná jeho vlastním spermatem.

…

Ležíme na posteli a odkládáme akt úklidu. Ticho prolomí první. „Huf, jak se to říká? Jak na Nový Rok tak po celý rok? To si nechám líbit.“

„Hmm, na to něco bude,“ líbám ho, „ale počkej, dnes už je druhého. Většinu Nového Roku si mi plnil přání a byl nadržený, ale tvé gesto s radostí přijímám.“

Uvidíme.

postmortem: vyšlo to