Stvořit svět k obrazu svému
Ze série nedokončených článků. Další z hodně historických, ani nevím kam to tenkrát směřovalo.
Během hlubších debat s partnerem se dostalo na povrch pár zajímavých věcí. Některé jsme zkusili, u pár jsme zůstali a dost jich ještě čeká na svou příležitost. Jedna z představ, která subíka lákala, bylo "přizpůsobení chování" (v angličtině to sice zní lépe, ale což...).
Drobné změny, které byli spíš pro pocit, jsem vítala a snad můžu říct, že mi i jdou. To co jsem načetla o tomhle je ale o několik životů jinde. Možná proto mě to spíš lehce děsilo objemem a zodpovědností. Ukázalo se, že opět předbíhám.
Před tím, než začne člověk běhat, musí se naučit chodit. Před během chodit, před chůzí batolit a před batolením plavat jako spermie. Takže jsme začli malými krůčky.
Jedna z jeho fantazií, se kterou mu ráda vycházím vstříc, byl přesun větší části pozornosti k jeho análku. I když on by při takovém popisu zrudnul a nejradši by se někam schoval. Jeho historie v prohlížeči byla plná jemných i do (nejen) oka bijících důkazů o tom, že ho to láká. První "převýchova" tedy začala v tomto směru.
Říká se, že chlap co párkrát zažije něco v zadku v sobě zázrakem objeví empatii vůči ženě a jejím potřebám v ložnici. Nemůžu si stěžovat na nedostatek pozornosti před tím, ale je pravda že drobné změny nastaly. Navíc jeho stud když nakousnu tohle téma a jeho podvolení se a otevřenost vůči mě (i v širším slova smyslu) je něco tak opojného, co spousta vanilek nikdy nemá šanci zažít.
Komentáře
Okomentovat