Necudná cudnost
Při rozhodování se snažím dávat na to čemu v anglofonních zemích říkají "gut feeling". Po našem nejčastěji překládáno jako intuice, kde se ale vytrácí důležitá informace o jejím původu, který je někde jinde než v hlavě. Přístup, který možná přináší víc komplikovanější, ale o to zajímavější život.
Není divu, že tento přístup aplikuji i v ložnici, obzvlášť co týče hraček. Proto mě neskutečně rozčiluje, že nemůžu uchopit tak prostou věc, jako je pás cudnosti.
Klec cudnosti aby bylo jasno. Tedy pánská varianta pásu. Než jsem vstoupila do současného stavu, měla jsem s nimi menší množství zkušeností. A byly to super nástroje. Možná proto, že subíci co je nosili byli daleko/online/k vidění jenom sporadicky. Tahle příjemná zkušenost mě zanechala naprosto nepřipravenou tváří tvář realitě partnerského soužití s tímhle malým plastovým potížistou. Vždy jsem žila v domnění, že dlouhodobější nošení není problém. Kvanta partnerských blogů toho byli jasným příkladem. Očividně jsem netypická i v případech netypických sexuálních radovánek.
Před svou litanií o nepraktičnosti klícek na mužský mozek bych ráda předeslala, že jsem se je naučila zbožňovat. Naučila ne v tom ošklivém slova smyslu, kdy do vás ve škole lijou věci co vědět nechcete a v životě vám k ničemu nebudou. Naučila ve smyslu objevení krásy samotné podstaty bytí. První držení klíče bylo spíše zkoušení stereotypů a čekání co se na mne přichytí. Časem jsem pochopila jak hluboce tenhle akt může na subíka působit, co všechno se mění v jeho hlavě, chování a - smím-li být i za střízliva poetická - duši. V neposlední řadě také jaké to má přínosy pro mě. Chytám kopřivku při čtení lifestylových magazínů s titulky "Je nevěrný? Pořiďte mu pás cudnosti!" Bulvár si nevybírá. I když se určitě najedou výjimky, nesdílím názor, že pás cudnosti tak funguje. Nicméně vraťme se zpátky k věci.
První věc co vám neřeknou je, že nalezení vyvoleného pásu je běh na dlouho trať. Výběr je relativně široký, ale spíš než estetická stránka věci a osobní preference hraje roli jak vám padne. Pokud se prokoušete přes rozhodnutí jaký vybrat materiál, jaký typ nasazování (jestli základní kruh provlékací nebo s pantem) a jakou velikost skončíte na nejhorším bodu. Vyzkoušení. S ohledem na můj přístup k těmto věcem nepřipadá v úvahu nákup klícky z druhé ruky (což se kupodivu děje.) Takže vás čeká menší investice. Naštěstí to u nás není problém. Proč je tento bod nejhorší? Protože subík musí dát vědět zda mu pás sedne, nebo ne. A nesnažit se to hrdinsky snášet, když mu v kleci odkrvením modrá i to co nemá (dobře, to přeháním.) Vybrat správnou klec se spíš blíží vybírání plaveckých brýlí. Vypadají stejně, ale na obličej vám padnou jenom některé.
Druhá věc je hygiena. Pokud by mě měl někdo popsat jedním slovem, řekl by o mě že jsem "alkoholička". Pokud by měl použít slova tři, řekl by "hygienou posedlá alkoholička". Zamezení přístupu k sladkému masíčku uvnitř s sebou nese i omezení co se týká očisty. Dost často se setkávám s názorem, že mytí se dá naučit i bez sundavání. Pokud je subík z anglosaské země, je původem Žid, hrál s v dětství s nůžkami, nebo má jiný důvod proč má obřízku, tak bych možná dovedla pochopit jak. V našich končinách je to ale nad mé chápání. Takže co dva/tři dny je potřeba ptáčka provětrat, vydrhnout (žínkou, pokud byl hodný, kartáčem pokud ne...) klícku umýt a může se pokračovat dál. Jednak to zabíjí představu trvalého zamknutí, druhak to omezuje spontánnost akce. Když si chci pohrát, chci to hned, nechci čekat až proběhne generální úklid.
V důsledku všech mých negativních postojů využíváme pás spíše netradiční a dalo by se říct přímo obráceně.
Dlouhodobé nošení, jakkoli je přínosné, nepraktikujeme (i když od doby kdy jsem tenhle článek psala, se to trochu posunulo). Jedinou odchylkou je moje delší nepřítomnost. Pak pás zůstává nasazený, protože na dálku na jeho problémy nenarážím a pozitivní efekt podstatně převažuje.
Co se týče krátkodobého nošení, tak to je vidět častěji. Den, dva, když se poštěstí tak i tři. Ale ty spíš z důvodu aby sub neměl jistotu kdy se dostane ven. Nejdelší služba trvala 8 dní. Jinak je jeho ptáček volný. Dokud se ovšem nedostaneme do ložnice. Tam je klícka skoro v podstatě už povinnou výbavou. Popřípadě na plnění úkolů, nebo domácích povinností. Příležitostí je víc než dost.
PS: Řešení v podobě piercingu, jako je třeba princ Albert, je krásně funkční a řeší téměř vše s čím jsem měla problém výše. Nicméně tenhle piercing mi přijde odpudivý, takže bohužel...
PSS: Pokud jste potencionální klíčnice a uvažujete o pásu cudnosti jako o prostředku k omezení sexuchtivosti partnera, tak na to raději zapomeňte. To že je subík zamčený neznamená, že nějakému dráždění je konec. Skoro naopak, zamčený a ignorovaný sub je ekvivalentní týrání zvířat.
Není divu, že tento přístup aplikuji i v ložnici, obzvlášť co týče hraček. Proto mě neskutečně rozčiluje, že nemůžu uchopit tak prostou věc, jako je pás cudnosti.
Klec cudnosti aby bylo jasno. Tedy pánská varianta pásu. Než jsem vstoupila do současného stavu, měla jsem s nimi menší množství zkušeností. A byly to super nástroje. Možná proto, že subíci co je nosili byli daleko/online/k vidění jenom sporadicky. Tahle příjemná zkušenost mě zanechala naprosto nepřipravenou tváří tvář realitě partnerského soužití s tímhle malým plastovým potížistou. Vždy jsem žila v domnění, že dlouhodobější nošení není problém. Kvanta partnerských blogů toho byli jasným příkladem. Očividně jsem netypická i v případech netypických sexuálních radovánek.
Před svou litanií o nepraktičnosti klícek na mužský mozek bych ráda předeslala, že jsem se je naučila zbožňovat. Naučila ne v tom ošklivém slova smyslu, kdy do vás ve škole lijou věci co vědět nechcete a v životě vám k ničemu nebudou. Naučila ve smyslu objevení krásy samotné podstaty bytí. První držení klíče bylo spíše zkoušení stereotypů a čekání co se na mne přichytí. Časem jsem pochopila jak hluboce tenhle akt může na subíka působit, co všechno se mění v jeho hlavě, chování a - smím-li být i za střízliva poetická - duši. V neposlední řadě také jaké to má přínosy pro mě. Chytám kopřivku při čtení lifestylových magazínů s titulky "Je nevěrný? Pořiďte mu pás cudnosti!" Bulvár si nevybírá. I když se určitě najedou výjimky, nesdílím názor, že pás cudnosti tak funguje. Nicméně vraťme se zpátky k věci.
První věc co vám neřeknou je, že nalezení vyvoleného pásu je běh na dlouho trať. Výběr je relativně široký, ale spíš než estetická stránka věci a osobní preference hraje roli jak vám padne. Pokud se prokoušete přes rozhodnutí jaký vybrat materiál, jaký typ nasazování (jestli základní kruh provlékací nebo s pantem) a jakou velikost skončíte na nejhorším bodu. Vyzkoušení. S ohledem na můj přístup k těmto věcem nepřipadá v úvahu nákup klícky z druhé ruky (což se kupodivu děje.) Takže vás čeká menší investice. Naštěstí to u nás není problém. Proč je tento bod nejhorší? Protože subík musí dát vědět zda mu pás sedne, nebo ne. A nesnažit se to hrdinsky snášet, když mu v kleci odkrvením modrá i to co nemá (dobře, to přeháním.) Vybrat správnou klec se spíš blíží vybírání plaveckých brýlí. Vypadají stejně, ale na obličej vám padnou jenom některé.
Druhá věc je hygiena. Pokud by mě měl někdo popsat jedním slovem, řekl by o mě že jsem "alkoholička". Pokud by měl použít slova tři, řekl by "hygienou posedlá alkoholička". Zamezení přístupu k sladkému masíčku uvnitř s sebou nese i omezení co se týká očisty. Dost často se setkávám s názorem, že mytí se dá naučit i bez sundavání. Pokud je subík z anglosaské země, je původem Žid, hrál s v dětství s nůžkami, nebo má jiný důvod proč má obřízku, tak bych možná dovedla pochopit jak. V našich končinách je to ale nad mé chápání. Takže co dva/tři dny je potřeba ptáčka provětrat, vydrhnout (žínkou, pokud byl hodný, kartáčem pokud ne...) klícku umýt a může se pokračovat dál. Jednak to zabíjí představu trvalého zamknutí, druhak to omezuje spontánnost akce. Když si chci pohrát, chci to hned, nechci čekat až proběhne generální úklid.
V důsledku všech mých negativních postojů využíváme pás spíše netradiční a dalo by se říct přímo obráceně.
Dlouhodobé nošení, jakkoli je přínosné, nepraktikujeme (i když od doby kdy jsem tenhle článek psala, se to trochu posunulo). Jedinou odchylkou je moje delší nepřítomnost. Pak pás zůstává nasazený, protože na dálku na jeho problémy nenarážím a pozitivní efekt podstatně převažuje.
Co se týče krátkodobého nošení, tak to je vidět častěji. Den, dva, když se poštěstí tak i tři. Ale ty spíš z důvodu aby sub neměl jistotu kdy se dostane ven. Nejdelší služba trvala 8 dní. Jinak je jeho ptáček volný. Dokud se ovšem nedostaneme do ložnice. Tam je klícka skoro v podstatě už povinnou výbavou. Popřípadě na plnění úkolů, nebo domácích povinností. Příležitostí je víc než dost.
PS: Řešení v podobě piercingu, jako je třeba princ Albert, je krásně funkční a řeší téměř vše s čím jsem měla problém výše. Nicméně tenhle piercing mi přijde odpudivý, takže bohužel...
PSS: Pokud jste potencionální klíčnice a uvažujete o pásu cudnosti jako o prostředku k omezení sexuchtivosti partnera, tak na to raději zapomeňte. To že je subík zamčený neznamená, že nějakému dráždění je konec. Skoro naopak, zamčený a ignorovaný sub je ekvivalentní týrání zvířat.
Komentáře
Okomentovat